Facelift - vše co potřebujete vědět

S postupujícím věkem dochází k pozvolným změnám na celém organismu. Na jedné straně sbírá každý

jedinec zkušenosti a vědomosti, psychicky vyzrává, na druhé straně dochází k opotřebování organismu. Ideálem je uchovat lidský organismus jako celek co nejdéle v plné tělesné i duševní svěžesti, protože i psychicky vyrovnaný člověk na sobě nelibě nese projevy stárnutí.

Kdy přichází čas na facelift?


Bližší informace ZDE

Obecně se dá říci, že facelift není vhodný dříve než před 40. rokem života. V této době kůže ještě obsahuje velké množství elastického vlákna. Při chirurgickém odstranění kůže nad určitou mez může pak v pooperačním průběhu ovlivnit šíři pooperační jizvy. Potom může být tato jizva pro okolí více patrná. Vždy je však nutno vědět, že čas k provedení faceliftu je záležitostí přísně individuální, závislé na mnoha faktorech. Velkou roli zde hraje i dědičnost, způsob života, pracovní zatížení, kouření a to, jak mnoho je člověk vystaven stresovým faktorům. Na vzhledu každého jedince se podílí i výživa, pravidelnost péče o pleť a celkový zdravotní stav. V individuálně různé věkové hranici dochází k projevům stárnutí, které se hlásí vysycháním pokožky, ztrátou její elasticity a poklesem kůže v určitých partiích. Vytváří se kožní záhyby, přibývají vrásky. Tehdy přichází okamžik, kdy je ještě možné odsunout projevy stárnutí prostřednictvím zásahu plastického chirurga. Horní věková hranice je určena celkovým zdravotním stavem pacienta. Facelift – operace obličeje a krku je poměrně velký a náročný zákrok. Vyžaduje dobrý zdravotní stav, zdravé srdce a plíce, normální krevní tlak, dobrou krevní srážlivost, krevní obraz a krvácivost. Proto je nezbytné interní předoperační vyšetření. V každém případě je však nutno vědět, že ve vyšším věku nad sedmdesát let je i při dobrém zdravotním stavu operace rizikovější a hojivost pomalejší.
Co se dá od faceliftu očekávat?

Při faceliftu se napne kůže na spáncích, zvednou se pokleslé tváře, odstraní nadbytek kůže v krajině dolní čelisti, zredukuje se podbradek a vypne kůže na krku. Nelze však všeobecně tvrdit, že bude pacient po faceliftu vypadat o deset let mladší. V některých případech je výsledek výraznější, v jiných nikoliv. V případě štíhlého obličeje a krku je efekt faceliftu nápadnější než u jedinců se silnou vrstvou podkožního tuku. Hodně také záleží na kvalitě kůže. Neměla by být příliš tažná, křehká, suchá, tenká, měla by být posunlivá proti spodině. Všechny tyto faktory rozhodují o výsledku faceliftu. Podstatou faceliftu není jen odstranění, a tím vypnutí přebytečné kůže, ale hlavně vypnutí povázek (pouzder) svalů obličeje a krku. Dalším problémem jsou vrásky, zejména v krajině nosoretní rýhy kolem úst, na tvářích a v oblasti vnějších očních koutků. Je třeba vědět, že vráska na kůži znamená totéž jako stopa na neporušeném papíře, který přeložíme. Je to vlastně zlomená kůže, kde faceliftem lze stav vypnutím zmírnit, ale nikoliv vrásky bezezbytku vyhladit. Při příliš velkém vypnutí se totiž vyřadí z obličeje mimické svalstvo a vznikne výraz masky, který je nápadný v negativním slova smyslu. Zvláštním problémem jsou mimické vrásky, způsobené pohybem obličejových mimických svalů. Tyto vrásky se i po větším vypnutí kůže znovu vytvoří, protože nelze vyřadit mimiku. Proto je u tohoto zákroku velmi důležitá porada s plastickým chirurgem, který individuálně posuzuje možnosti každého pacienta a doporučí vhodný postup faceliftu včetně eventuální redukční kúry pod odborným dohledem. Cílem faceliftu je odstranit stopy stárnutí při zachování přirozeného vzhledu.
Jak dlouho výsledek faceliftu vydrží?


Moderním principem faceliftu je nejen vypnutí kůže obličeje a krku, ale také podkožních a svalových struktur (tzv. SMAS lifting), které pochopitelně ochabují spolu s kůží. Dále je to zpevnění svalů brady sešitím povrchního svalu, zvaného Platysma ve střední čáře a jeho zavěšení na opačné straně za ušima ke hlubším vrstvám podkoží. Efekt faceliftu je trvalý, je však potřeba si uvědomit, že facelift sám nezastavuje proces stárnutí, ten pokračuje pochopitelně dál. Po určité době je možno facelift opakovat. Období pro opakování je různé, závisí nejen na kvalitě kůže, množství podkožního tuku, váhových výkyvech, zaměstnání, kouření, ale i na péči, kterou pacient sám sobě věnuje.
Pacient a jeho rozhodnutí pro facelift

Prvním a zásadním krokem před rozhodnutím o provedení faceliftu je osobní porada se zkušeným plastickým chirurgem. Samozřejmým předpokladem pro facelift je dobrý zdravotní stav, který určuje horní věkovou hranici pro tento zákrok. Velmi důležitá je i motivace pacienta, důvody, které jej vedou k podstoupení faceliftu. Proto by mělo být nedílnou součástí předoperačního vyšetření také psychologické vyšetření, nejlépe formou dotazníku.
Hodnocení pacienta před faceliftem

Každý pacient musí podstoupit interní a laboratorní předoperační vyšetření, nejlépe osobním praktickým, tzv. domácím lékařem, který zná dobře anamnézu pacienta. Pokud pacient nechce, aby blízké okolí vědělo o jeho operaci, je nejlepší ten internista, kterého doporučí operatér, neboť je i důležitá důvěra operatérova v seriózní interní vyšetření. Na většině pracovišť také pacient vyplní a odevzdá psychologický dotazník, který hodnotí psycholog. Duševní stav pacienta má významný vliv na průběh a výsledek faceliftu.

Před provedením faceliftu – pokyny

Tyto pokyny jsou pro pacienty závazné, při jejich nedodržení se vystavují riziku, že facelift nebudou moci eventuelně podstoupit!
Po konečném vyšetření plastickým chirurgem a jeho rozhodnutí pro facelift se pacient podrobí předoperačnímu interním u vyšetření. Pokud je vše v pořádku, dostane smluvní termín operace.
Zaplacení zálohy je potvrzením motivace pacienta a kryje náklady na přípravu faceliftu v případě, že nechá propadnout termín. Každé pracoviště řeší tuto situaci smluvním způsobem.
Alespoň měsíc před faceliftem je zakázáno užívat následující léky: Acylcoffin, Acylpyrin, Anopyrin, Alnagon, Aspro, Defebrin, Harburettas, Mironal, event. další, obsahující kyselinu acetylosalicylovou, která snižuje srážlivost krve! Dále nejsou vhodná tzv. vasodilatancia, léky na roztažení cév.

Pacient musí počítat s tím, že bude potřebovat na zákrok dovolenou.
Před operací se provede doma celková tělesná očista.
Pacient se dostaví v dohodnutý čas po provedení celkové hygieny, s umytými vlasy, žena bez nalíčení. Nalačno. Od půlnoci nejíst, nepít a nekouřit. Nedoporučuje se měsíc před i po barvit vlasy.
Veškeré šperky včetně náušnic nechte doma.
Vezměte si oděv, který se nepřetahuje přes hlavu.
V operační den před výkonem prověří ještě zdravotní stav operanta anesteziolog.
U pacientů žijících ve větší vzdálenosti od pracoviště je v jejich vlastním zájmu, aby měli během prvních 5-7 dnů po faceliftu zajištěn pobyt v blízkosti sídla pracoviště.
Cesta by neměla trvat déle než půl hodiny, to proto, aby se mohl pacient kdykoliv dostavit ke kontrole při eventuelně komplikacích nebo jakýchkoliv subjektivních obtížích. Lékař stanoví před odchodem režim kontrol.
Při propuštění do domácího ošetření je v zájmu pacienta mít zajištěný doprovod. Pracoviště nemůže ručit za komplikace, které mohou při nedbalém transportu nastat.

Facelift – plastika obličeje a krku

Operatér si ještě jednou pacienta vyšetří, znova probere veškerou problematiku, ověří si shodnost názorů pacienta těsně před faceliftem s předchozí poradou. Většinou si každý plastický chirurg provede fotodokumentaci operovaných krajin pro možnost srovnání s pooperačním výsledkem. Celý facelift se provádí na specializovaných pracovištích, kde se provádí estetická chirurgie. Zde je záruka, že pacient bude operován zkušeným odborníkem. Provádí se ve spolupráci se zkušeným anesteziologem většinou v kombinaci místního znecitlivění s celkovou nitrožilní anestezií (čili neuroleptanalgesie, nebo analgosedace). Některá pracoviště poskytují i celkovou anestezii. První noc po faceliftu spí pacient většinou pod kontrolou personálu na lůžkovém oddělení. Pobyt může být s ohledem na celkový zdravotní stav i delší. Po celou dobu zachovává klid na lůžku. Po propuštění pak pacient dochází k ambulantním převazům obvykle druhý, pátý, desátý, eventuelně čtrnáctý den po operaci. Během pooperačního období je v zájmu pacienta, aby se řídil pokyny operatéra.

Přerušovaná čára znázorňuje linii operačního řezu. Operační řez je veden z vlasaté části spánkové krajiny směrem dolů těsně před boltcem (před, nebo za výběžkem zvaným „tragus“) a kolem ušního lalůčku do rýhy za boltcem a odtud směrem do vlasů, někdy do poloviny ucha, někdy až k horní hranici ucha (omega řez). Kůže je v naznačeném rozsahu uvolněna od spodiny a její nadbytek odstraněn. Jsou vypnuty i struktury uložené pod kůží. Rána je pak pečlivě sešita plastickým stehem tak, aby byla jizva po zhojení co nejméně viditelná. K tomu pomáhá znázorněné vypnutí podkožních struktur, což odlehčuje tah na kůži, která se pak rychleji a s lepším efektem hojí a jizvy se po operaci nerozšiřují. Z asi 3cm řezu pod bradou se sešijí svaly „Platysma“ (šedá barva) a odstraní eventuelně tukový polštář ostře nožem, nebo liposukcí.


Hojení a jeho rychlost je individuální, různé typy stehů se odstraňují většinou třetí, pátý, desátý, eventuelně čtrnáctý den po operaci, avšak může to být i později, podle stavu rány. Většinou pátý den po faceliftu se odstraní obvaz a pacient si může umýt vlasy šampónem. Dále již probíhá hojení bez obvazu. Během pobytu na lůžku po faceliftu i prvních pět dní po propuštění domů je nutný převážně klid na lůžku. Je možné také sedět, nehýbat hlavou, nevykonávat žádné práce. Strava je doporučována prvý pooperační den tekutá, dále kašovitá. Po 5. pooperačním dni nevyžaduje situace žádné omezení, jen dostatek vitamínů v pokud možno přírodním stavu. Po sejmutí obvazu jsou již možné krátké vycházky. Na noc doporučujeme hedvábný šátek uvázaný na “babku”, který každý den dezinfikujeme přežehlením, abychom chránili hojící se operační rány. Vlasy při operaci neholíme, pouze v místech řezů upravíme na pěšinku. Po sejmutí obvazu dochází ke zdánlivě většímu vypadávání vlasů, jedná se však o vlasy, které běžně odstraňujeme denním česáním a které se za několik dní pod obvazy nashromáždily. V místech, kde byla kůže uvolněna od spodiny, je na několik týdnů porušena citlivost, vše se však postupně upravuje. Také pocity tahu a tlaku v operovaných místech jsou běžným průvodním jevem a během několika týdnů se upraví. V pooperačním období nedoporučujeme barvení vlasů a trvalou ondulaci do jednoho měsíce po odstranění stehů, protože některé používané chemické preparáty jsou jedovaté. Půl roku po faceliftu také nedoporučujeme laserové, nebo peelingové omlazení kůže, či masáže obličeje, později pouze jen odborné, které mají tonizující účinek, protože neodborná masáž kůži a svaly vytahuje, a to urychluje pokles jejího napětí. Také nadměrné a prudké opalování přináší více škody než užitku. Kůži vysušuje a napomáhá ke zvýšené tvorbě vrásek. Může dojít i k tvorbě trvalých pigmentových skvrn po časném opalování. Opalování všeobecně doporučujeme až po třech měsících od operace.

Možné komplikace při faceliftu

Všechny operace, byť sebemenší, mají svá úskalí. V našem případě je to především krvácení, proto také trváme na pečlivém interním vyšetření. Také dobrý psychický stav má vliv na průběh operace a pooperační hojení. Při komplikovaném hojení nebo při individuálních dispozicích pacienta mohou vzniknout esteticky nápadné hypertrofické jizvy, které vyžadují speciální léčbu. O této své dispozici však pacienti většinou vědí. Infekční komplikace jsou vzácné, ale může k nim dojít při oslabení organismu předchozím onemocněním. Znovu důrazně připomínáme, že měsíc před operací nesmí být užívány léky, které obsahují kyselinu acetylosalicylovou, a to ani jedna tableta. Vlivem tohoto preparátu dochází ke snížení srážlivosti krve, a tím rostou možnosti vzniku komplikací v pooperačním období. Menší podlitiny na kůži tváří a krku mohou být doprovodnými znaky v pooperační době a neznamenají žádné riziko, vstřebají se během dvou až tří týdnů, běžně se však nevyskytují.

Rozhodování o typu plastiky obličeje – faceliftu

Velice často i při maximální snaze chirurga vypnout krajinu tváří a brady zůstává zde tukový val, patrnější u silnějších jedinců. Tato situace se řeší kombinací faceliftu s tzv. liposukcí, to je odsátím tuku z místa nadbytku. Tento výkon se provádí u mladších pacientů i samostatně, ale po 40. roce, kdy dochází k omezenému stažení kůže, je výhodná kombinace obou těchto výkonů, včetně sešití svalu Platysmy z řezu v podbradku. Kůže podbradku se lépe vypne a tato kombinace výkonů není pro operovaného tak náročná. Sešití brady si musí pacient předem rozmyslet, neboť samostatně, bez faceliftu se sešití brady nedá provádět. Ke každému pacientovi je nezbytný individuální přístup. Žádný obličej nestárne rovnoměrně. Nerovnoměrnost projevů stárnutí v obličeji je dána typem, vrozenými dispozicemi, mimikou atd. U hubených se projevuje stárnutí dříve na krku. Při výrazné mimice to bývá oční partie a čelo. Individuální rozhodnutí spočívá zejména v načasování a sledu jednotlivých operací. V podstatě základní operací je facelift, na který navazuje operace očních víček, eventuelně lifting čela. Tyto odlišné plastické operace provádíme někdy i současně, tak jako se to děje na některých zahraničních pracovištích, a to hned z několika důvodů. Facelift lze provádět též dohromady s operací čela (Foreheadlifting, Eyebrowlifting) . Při zvedání pokleslých tváří faceliftem nahrneme kůži pod oči, proto má tato operace předcházet operaci dolních víček, nemusí to být však pravidlem. Při faceliftu vypínáme jak kůži obličeje, tak krku. Obličej a krk tvoří komplex, kde se problematika stárnutí musí řešit chirurgicky současně. Všechny tyto údaje vycházejí z běžného pooperačního průběhu. Rekonvalescence je pochopitelně individuální a závisí ve velké míře nejen na daných možnostech hojení každého jedince a celkového pooperačního průběhu, ale je i odrazem svědomitosti každého pacienta.

Závěrem chceme připomenout, že k faceliftu – plastice obličeje a krku je potřeba přistupovat po pečlivé


Tyto informace jsou pouze všeobecným přiblížením žádaného výkonu. Nelze je brát v úvahu doslova, protože každý operatér je zvyklý na určitý postup, volba metody je dána jeho plasticko-chirurgickou školou, osobními zkušenostmi a znalostmi, které by měl pacient respektovat. Po pročtení těchto instrukcí a po vyšetření vám váš plastický chirurg podá konkrétní informace specifické pro vás.
úvaze. V zájmu pacienta i v zájmu našem je pozitivní výsledek a oboustranná spokojenost při minimalizaci rizika. Pacient proto musí chirurgovi věřit a řídit se jeho pokyny. Pacient si musí uvědomit, že faceliftem nelze zcela změnit tvar obličeje. Jsou-li názory operatéra a pacienta rozdílné, je nutné přistoupit k určitému kompromisu, většinou ze strany pacienta. Chirurg se vždy snaží pacientovi maximálně vyhovět. Facelift je operace značně náročná a trvá i několik hodin. Pokud jsou nároky pacienta nereálné a nerozumné, jestliže není možné je z medicínského hlediska splnit, může chirurg operaci odmítnout. Má na to z odborného, morálního i etického hlediska právo.

Duševní ani psychosomatické nemoci neexistují

Tvrdím-li, že neexistují žádné duševní ani psychosomatické nemoci, nemám tím na mysli, že by snad neexistovala vážná a často i život ohrožující onemocnění, jako jsou schizofrenie či bipolární porucha, či přinejmenším krajně nepříjemná onemocnění, jako jsou některé chronické bolestivé stavy nebo třeba hypochondrie. Tvrdím jen, že označení těchto onemocnění je nebezpečně zavádějící.

Pokud bychom pojmenování „duševní nemoci“ a „psychosomatické nemoci“ interpretovali v tom smyslu, že nějak souvisejí s psychikou, tedy s vnímáním, prožíváním, emocemi atp., bylo by takové označení celkem v pořádku, i když je otázkou, proč tak neoznačujeme třeba Alzheimerovu chorobu nebo nádorové onemocnění mozku. Potíž je v tom, že tato označení evokují naivní či lidový psychofyzický dualismus duše a těla jako nějakých samostatných entit a vedou k tomu, že jsou tyto nemoci lidmi chápány jako nemoci jiné kategorie než nemoci ostatní, což je může být spojeno s představou, že nevyžadují lékařskou péči, protože pod lékařskou péči spadá tělo a ne duše, a s míněním, že je možné je přemoci nějakými tajemnými silami údajně vycházejícími z duše samotné, například vůle.

Přitom každý normálně fungující člověk zažil nespočet zkušeností, jež tuto naivní představu vyvracejí. Mám na mysli stavy po požití alkoholu, kognitivní útlum po požití sytého jídla, stavy mysli při vysoké horečce atp. Je vcelku zbytečné do toho tahat nějakou od těla oddělenou duši, když můžeme prostě konstatovat, že zde prostě došlo k dočasnému narušení funkcí mozku coby tělesného orgánu.

Ve skutečnosti je pokud se jedná o nemoci jediným smysluplným filosofickým východiskem monismus, tedy vnímání člověka jako jednotné bytosti. Dokonce to může být i monismus idealistického ražení, tedy chápání člověka jako ducha, i když takové pojetí neshledávám ani zdaleka tak praktickým, jako monismus materialistický. Lze ovšem chápat nemoci (ale v tom případě všechny nemoci) jako symboly duchovních procesů, někdy to může být z psychoterapeutického hlediska užitečné, ale přeci jen se mi zdá evidentním, že materialistické východisko přináší výrazně více podnětů k rozvoji léčebných metod. Z hlediska Spinozova monismu pak lze říci, že se beztak jedná o dvě strany jedné mince a osobně se na to dívám právě takto.

Filosofický dualismus je použitelný, pokud se jedná o úvahy o možnosti samostatné existence nějakého nemateriálního světa idejí (například matematických nebo logických entit v matematickém platonismu), ale pokud jde o o duševno jak je běžně chápeme, je zcela zavádějící.

Takzvané duševní nemoci, stejně jako tzv. nemoci psychosomatické, jsou prostě onemocněními mozku. Ty mohou a nemusejí být vyvolány působením vnějších faktorů, což na věci nic nemění – rakovina plic je u kuřáka také obvykle důsledkem působení vnějších faktorů a nutno podotknout, že kuřák si za rakovinu v každém případě může mnohem víc, než psychiatrický pacient za depresi či schizofrenii (pak je zde otázka, jak to vlastně vůbec je s vůlí a determinismem, ale to nyní pomiňme a zůstaňme u běžného chápání slov "může za").

Pokud jde o tu oblast, jíž se zabývá a jíž propaguje dr. Hnízdil (a já jej v tomto, byť občas s výhradami, respektuji), uvažuji o ní jako o sociosomatické medicíně, tedy o onemocněních souvisejících s (neuspokojivými) sociálními vztahy pacienta, což rozhodně dává mnohem lepší smysl, než slovo „psychosomatický“.

Deprese či schizofrenie jsou nemocemi mozku stejně jako kupříkladu Alzheimerova choroba nebo mozkový nádor; neexistuje žádný rozumný důvod, proč jedny označovat jako „duševní“ a jiné jako „neurologické“. Jedná se pouze o překonanou tradici.

Jsem hluboce přesvědčen, že stále ještě předčasně umírá mnoho lidí právě v důsledku onoho naivního psychofyzického dualismu, jenž vede k tomu, že určitá onemocnění jsou bagatelizována a jejich léčba začíná pozdě (a je pak vzhledem k míře rozvoje nemoci méně účinná), případně nezačne vůbec, neboť nemocný v důsledku své neléčené nemoci zemře.

Tvrzení, že se někdo kupříkladu „vymlouvá na depresi“, je stejně „citlivé“ jako tvrzení, že se „vymlouvá na rakovinu“, a má na svém kontě nemálo obětí.

Patrně málokdo bude bagatelizovat situaci, kdy se někomu z jeho blízkých kupříkladu začne dít něco divného s mateřským znaménkem, ale příznaky takzvaných „duševních“ onemocnění jsou bagatelizovány nehorázně často. Přitom i v tomto případě může včasná léčba zachránit život či zajistit lepší prognózu co se dalšího života týče.

Shrnuto: Bez ohledu na případná náboženská přesvědčení týkající se duše je z praktického hlediska třeba vnímat člověka jako nerozdělenou bytost a nemoci, všechny nemoci, jako faktory, jež této bytosti způsobují utrpení a komplikují jí život. Dělit je na dvě oddělené skupiny je z filosofického hlediska nesmyslné, z medicínského hlediska zastaralé a z lidského hlediska necitlivé a ubližující.

Bylo skutečně odhaleno tajemství prožitků klinické smrti?

Jistým americkým vědcům se prý podařilo odhalit. Proč lidé, kteří prožili klinickou smrt, mají neobvyklé zážitky. Popravdě řečeno, nepodařilo. A hned vám řeknu proč!

Jak jsem se dozvěděl v dnešním článku na novinkách.cz, zážitky blízké smrti prý vyvolává lidský mozek, který údajně po zástavě srdce vydává silné impulsy. Závěr je tedy jasný. Žádný život po smrti prý neexistuje a jen co tedy člověk zemře, tak se nadobro jeho jakákoliv další duševní existence někam ztratí ze světa a zmizí. Aby bylo jasné, studii o zvýšených mozkových impulsech nezpochybňuji. Ale budu zpochybňovat konečný filozofický závěr, ke kterým tato studie došla. Proč? Protože se tím rozhodně nedá vysvětlit vše!

Shodou okolností včera se na jiném serveru, a to na http://www.cez-okno.net , objevil odkaz na video televizního pořadu „Na plovárně“, kde Marek Eben vedl rozhovor s autorem knihy „Život po životě“, dr. Raymondem Moodym. Podívat se můžete například na odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1093836883-na-plovarne/210522160100028-na-plovarne-s-raymondem-moodym (doporučuji si přehrát!) . V tomto pořadu totiž hned v prvních pěti minutách zaznějí od dr. Moodyho fakta, která zpochybňují onen filozofický závěr oněch amerických „vědců“.

Za prvé. Každý člověk je úplně rozdílná osobnost. Tak jak je možné, že velká většina lidí zažívají v zážitcích z klinické smrti obdobné věci? (Průchod tunelem, pozorování silného světla, setkání se svými příbuznými, atp). Vždyť i v noci se zdají každému úplně jiné sny. Tak, proč se tak neděje zrovna v okamžiku umírání?

Za druhé: Mnoho lidí popisuje jak opouští své tělo, jak se vznáší nad ním. Přitom jsou v sanitce nebo nad operačním stolem a své tělo vidí seshora. To je fakt, kterého prostě z pohledu lidského mozku dosáhnout nejde.

Co je to existence našeho vědomí? Zcela určitě je nějaká součást i našeho vesmíru. A vše, co se v našem vesmíru nachází, není nic jiného, než nějaká forma energie. A o každé formě energie platí, že se nemůže najednou vypařit, zmizet či úplně přestat existovat. To zkrátka s energií nejde, protože v rámci ní platí zákon o zachování energie. Žádná forma energie ve vesmíru nemůže samovolně zaniknout. Nebo je snad naše duševní existence jedinou výjimkou v celém vesmíru? Asi těžko. A tak jsem přesvědčen, že duševní existence živých organizmů nějakým způsobem pokračuje i po jejím fyzickém skonu.

Nemám nic proti výzkumu mozkových impulsů. Ale jejich filozofický závěr, ke kterému došli, ať materialističtí stoupenci laskavě odpustí. Doufám jen, že to nebude médii šířeno, jako nějaký převratný objev, protože podle mého názoru by vědecký výzkum této problematiky měl jít úplně opačným směrem.

Trafika Livie Klausové

„Soubor kvalifikačních požadavků a předpokladů nutných pro kariérní postup, stejně jako pravidla a

Profesní kariéra Livie Klausová coby mimořádného a zplnomocněného velvyslance u našeho východního souseda je stejně blesková, nebo ještě bleskovější než u dělnických prokurátorů z padesátých let. Ti totiž alespoň museli absolvovat několikaměsíční kurs toho, jak na základě znalostí získaných na dělnické právní univerzitě, posílat lidi na šibenice a do koncentračních táborů.

Protože zatímco se vystudovaný diplomat musí postupně prokousávat od nejnižších hodností směrem nahoru a sbírat tak zkušenosti se zastupováním své země v cizině a to od attachého, III. tajemníka, II. tajemníka, I. tajemníka, velvyslaneckého rady, rady až po velvyslance, madam Klausová rovnou nastoupila do funkce nejvyšší.

Zjevení této hvězdy diplomatické betlémské, která byla velvyslána do země za řekou Moravou nejvyššími mudrci kol stolce Miloše Zemana, tak můžeme plným právem považovat za zázrak, neboť pohleďte sami, jak rychle mocnosti nebeské konaly, aniž by se zabývaly tmářskými profesními procedurami, jimiž se jinak zdržují diplomaté zahnívajícího kapitalismu.

Jakkoli se to zdá nemožné, tak vláda Jiřího Rusnoka, která byla jmenována 10. července, již července třicátého prvního, na svém tajném (!) zasedání, aniž by k takovým krokům měla legitimitu důvěry poslanecké sněmovny, jmenovala do tohoto postu právě inženýrku Klausovou, kandidátku věd.

Proč se nad tím pozastavuji?

Pokud pomineme ten fakt, že vláda Strany Přátel Organizovaného Zločinu je vládou loutkovou, vzešlou z hradní vůle a nemá za sebou ani jeden voličský hlas, pak ona rychlost popírající všechna pravidla s nimiž k takovému aktu přistupuje, je totožná s rozdáváním trafik Petrem Nečasem.

Tu za za protislužby lechtivého charakteru, tu za hlasy podpory jeho tehdejší vlády, nyní vyšetřovaných Policií České republiky jako korupční akty.

Nepodezírám pana Miloše Zemana a paní Livii Klausovou ze stejných nevázaností jako tomu bylo v případě poněkud veselejší ředitelky kanceláře pana ministerského předsedy, ale motiv odměny velvyslaneckým postem, za mediální podporu v prezidentské volbě Miloši Zemanovi se přímo nabízí.

Nebudu spekulovat, že tato bratislavská velvyslanecká kost byla hozena před paní Klausovou již před její předvolební plamennou podporou tomu pánovi z Marxe, dehtu, lihu a tlačenky, ale nicméně nepochybně byla oceněna vzápětí poté, co nastala dle Martina Dejdara ona legrace zvolení Miloše Zemana.

Dle diplomatických pravidel Ministerstva zahraniřních věcí České republiky, se totiž v případě jmenování velvyslance postupuje takto.

„Procedura jmenování velvyslance

Vyslání velvyslance jako nejvyššího představitele země v jiném státu je důležitým aktem ve vztazích obou zemí a má nezbytnou standardní proceduru.

Na osobnost velvyslance jsou kladeny vysoké požadavky (jazykové vybavení, zkušenosti na mezinárodním poli, schopnost prezentace ČR a jejích zájmů, schopnost řídit zastoupení v cizí zemi, nezbytná bezpečnostní prověrka na jeden ze dvou nejvyšších stupňů...). Velvyslanec je vybírán obvykle profesionálních diplomatů personální radou Ministerstva zahraničních věcí ČR. Doporučení rady je vodítkem pro ministra zahraničních věcí. Ve zdůvodněných případech bývá jmenována osobnost, která není profesním diplomatem.

Ministr velvyslance navrhuje vládě, po jejím schválení je návrh předložen prezidentovi republiky, který velvyslance jmenuje. Tato procedura potvrzuje, že velvyslanec není zástupcem ministerstva zahraničí, ale hlavy státu.

Poté je životopis designovaného velvyslance zaslán přijímající zemi, která během týdnů až několika měsíců vysloví souhlas – agréement. Ve výjimečných případech dotyčná země souhlas nevydá. Odmítnutí je znakem vážných problémů, které spočívají ve výhradách přijímající země vůči navrhované osobě nebo vyplývají z negativních vztahů mezi zeměmi. Nejčastější formu odmítnutí představuje mlčení, tedy neudělení agréement po dobu několika měsíců.

Po obdržení agréement od přijímající země vyhotoví úřad presidenta ČR listiny, které pověřují velvyslance a doporučují ho hlavě přijímajícího státu. Současně je formální listinou odvoláván stávající velvyslanec v dotyčné zemi.

Teprve v tomto okamžiku je možné zveřejnit jméno nového velvyslance. Předčasné zveřejnění jména velvyslance neodpovídá etiketě v mezinárodních vztazích. Důvodů je více, především by tento krok nediplomaticky omezil možnost tichého neudělení agréement. Hostitelská země to může oprávněně vnímat jako tlak na přijetí navržené osobnosti, což by nepřispělo k budování vztahů mezi oběma státy. Současně by došlo k narušení standardní politické a ekonomické činnosti velvyslanectví resp. dosavadního velvyslance. Zveřejnění nového jména by mohlo vést k odkládání důležitých aktivit a rozhodnutí, protože by se hostitelská země mohla soustředit už na velvyslance nového.“


Přičemž o jmenování Livie Klausové velvyslankyní, nelegitimní vláda České republiky rozhodla za patnáct dnů od okamžiku jejího vlastního jmenování, aniž by ta paní byla diplomacií jakkoli dotčena a aniž by se na straně české čekalo na schválení té paní coby velvyslankyně, ze strany Slovenska.

Rovněž její kvalifikace dle požadavků stanovených Ministerstvem zahraničí České republiky pro tuto funkci je nulová. Stejně nulová jakou byla kvalifikace trafikantů Petra Nečase pro jejich působení ve státních podnicích. Rozdávat úsměvy jak tomu činila doposud, totiž zvládne každý chovanec sanatoria pro léčbu chorob duševních s diagnózou oligofrenik.

Práce diplomata, včetně řízení zastoupení České republiky v zahraničí, je ale naprosto něco jiného, než být členem představenstva České spořitelny v okamžiku jejího bankrotu a je zcela evidentní, že paní Klausová s ní nemá na rozdíl od zkušeností již zmíněných, sebemenší praxi.

Je tedy navýsost nepochybné, že její jmenování při němž byly popřeny všechny profesní zásady a postupy pro pověření velvyslancem, se tak stalo na přímý požadavek Hradu, což mne vede ke zcela oprávněnému podezření z nezákonného jednání jak producentů, tak konzumentů oné funkce.

Přičemž tento skandální akt považuji rovněž za relikt opoziční smlouvy, kterým nastupující moc sdělila veřejnosti, že korupční vyšetřování možné je. Ale v některých případech je to dle ní zatím nemožné a vyjímá tak dva nejvyšší manželské páry a jejich rodiny z jurisdikce České republiky a působnosti orgánů činných v trestním řízení.

Exportem koktavého komunisty, lampasáka a politruka ČSLA Remka do Moskvy a madam Livie Klausové do Bratislavy, jsme vyslali mezinárodnímu společenství vzkaz, že řečeno medicínskou terminologií, je tato země v kritickém stavu a stav pacienta je prozatím beznadějný.

Domnívám se, že tímto blitzkriegem protiprávní zvůle, spáchaným na dobré mezinárodní pověsti naší země, neboť doma již stejně žádnou nemá, by se měla zabývat protikorupční policie, protože post velvyslance je spojen s finančním protiplněním a mnoha dalšími požitky hmotného charakteru.

A to rychle, dříve než budou „mimořádné talenty“ na poli mezinárodní diplomacie požívat imunity a diplomatického pasu.

To proto, aby si byli před zákonem rovni jak páni z Hradu.

Tak jejich gauleiteři ze středočeského kraje.

A nakonec i my, kteří to platíme.

procedury při přiznávání diplomatických hodností jsou zakotveny v Kariérním řádu Ministerstva zahraničních věcí. Přiznávání diplomatických hodností je hlavním nástrojem personální práce, výlučným mechanismem kariérního postupu pracovníků české zahraniční služby, má důležitou motivační funkci a vytváří podmínky pro stálé zvyšování profesionální úrovně zahraniční služby i jejich jednotlivých pracovníků.“ MZV České republiky