První sex

První sex. Mezi dospívajícími často probírané téma, nejčastěji spíše u holčičích debat s kamarádkami. Představujete si, jaké to bude, s kým to bude, kde to bude, jestli to bude bolet, jestli z toho neotěhotníte atd. V dnešní době internetu zvládne i malé dítě otevřít prohlížeč a naťukat "první sex". Ihned vám vyjede spousta odkazů, které se vám mohou hodit. V době kdy pro mě tohle téma bylo number one jsem taktéž hledal - říká se, každá rada dobrá. A později jsem přišel na to že články většinou psali slečny, které měli minimum zkušeností, někdy téměř žádnou. Všude se dočtete stejně to samé.. ale až přijde ten Den D, stejně se najde dalších x problémů na které v článku jaksi pozapomněli. Já se to tu pokusím rozvést a snad se dozvíte i něco nového :-)

Fáze 1. - Přípravy
Našel sis skvělou holku, jste zamilovaní a vypadá to, že by jsi mohl přejít na další metu? No jo, jenže co dělat, když třeba nemáš žádné zkušenosti, je tvoje první holka a nevíš si rady? Říká se že první sex má přijít spontálně a nemá se plánovat - KECY! Nebo respektivě ano, může přijít neplánovaně - ale očekávej pak ještě víc problémů (zapomeneš kondom apd.).

Co tedy dělat jako první věc? Nejprve si musíme skutečně ověřit, zda je slečna připravena k něčemu takovému, aby jsme se zbytečně nestresovali. Zdá se vám představa, že se ptáte partnerky na něco takového příliš "blbá"? Podle mého má ve vztahu fungovat UPŘÍMNOST. Je jasné že zezačátku vztahu to půjde hůř než třeba po roce, ale být upřímný je jedno velké + a holky to ocení.

Pokud souhlasí, bylo by dobré kouknout do kalendáře a vybrat nějaký konkrétní den (kdy rodiče odjíždějí na chatu a je volný byt atd.) - v případě že máte volný byt skoro pořád - nemusíte toto řešit.

Takže - "povolení" a místečko lásky by jsme měli, co teď? Určitě další důležitá věc - antikoncepce. Pokud vaše přítelkyně nic nebere (prášky, náplasti apd.) je na vás, aby jste sehnal kvalitní ochranu. Určitě nedoporučuji neznačkové kondomy, ale raději bych volil něco ověřeného - určitě vám něco doporučí kamarádi nebo tak něco. Durex apd. jistě každý zná. Proč volit kvalitnější kondom? U nekvalitních se může stát že po pár přírazech se protrhne a je tu problém. Ještě k těm kondomům, doporučuji koupit rovnou krabičku po třech a vzít jí celou. (V případě že by praskl i ten kvalitnější tak mít nějaké do zálohy.)

Co bych doporučil ještě před tím než se vhrnete na sex je poznání jejího těla. Můžete se jen tak tulit v posteli, mazlit se a pokud si věříte, můžete jemně rukou zajet pod sukni ;-) Jde o to, aby jste při Dni D aspoň věděli jak vypadá "tam dole" a nebyly třeba něčím překvapeni. Stačí když si uděláte takovou předehru, ale bez sexu (na ten taky dojde :)).

Fáze 2. - Den D
Takže je tu Den D, byt máme prázdnej a za několik hodin přijde naše přítelkyně. Co dělat teď? Určitě bych se věnoval hlavně úklidu. Asi ji moc nevzruší všude se povalující ponožky a trenýrky. Ustlat postel, vyvětrat, uklidit a je to. Místo by jsme měli, ale co dělat se sebou? Takovou přípravu bych bral asi jako na rande - osprchovat se, oholit se (nahoře i dole - pokud vám to nevadí), trošku se navonět - ale nepřehánět. Pokud to chce mít i trošku romantický, můžete udělat večeři (pro ty, co nevaří - objednat pizzu, čínu apd.), zapálit svíčky (ale pozor aby jste nedopadli jako Filip Kaštan v rafťácích!:-D) Důležitá poznámka - alkohol. Ten působí na každýho člověka jinak, někdo si dá panáka a leží na zemi, někdo jich vypije 5 a je střízlivej. Rozhodně bych to protentokrát vynechal, nebo si dal max. sklenku vína (k té romantice patří víno žejo).

Teď přeskočím tu večeři a všelicos co chcete dělat ještě před akcí a vrhnu se rovnou na akci. Asi nejlepší způsob, jak k tomu "nenápadně" přejít je ležet vedle sebe v posteli, líbat se, mazlit se.. a rukama šmátrat... hladina vzrušení se bude stupňovat a za chvíli to jeden z vás nevydrží a vhrne se na toho druhého. Pak už to jde celkem samo. Pro první sex se doporučuje klasická, misionářská poloha. Doporučuji jí trošku nadzvednout zadek(třeba podložit polštářem) aby jste k ní měli lepší přístup. Hlavně nezapomeňte na ten kondom, když už jste si ho tak pracně šli sehnat.

Pokud už jste v poloze, že na ní ležíte a připravujete se na svoje první bodnutí, přesvědčte se (třeba prstem), zda je vůbec dole ONA připravena. Mladé holky vlhnou docela dobře, ale může se stát že i ona se stresuje aby dnešek dopadl dobře a prostě jí to nepůjde. Pokud cítíte že je suchá, jistě víte co dělat :) Protože pokud by jste toto ignorovali, můžete přivést zranění jak jí, tak sobě.

Tak, už jste v ní a čekáte na první pocity... a ono nic? Jak to? Může za to již zmíněný kondom. Hodně klukům se nelíbí sex s kondomem, jelikož u toho není moc co cítit. Pokud si nekoupíte ten tenký, se kterým by to mělo být lepší, ale to jsem nezkoušel. Pokud se stresujete příliš a vybavují se vám myšlenky nad tím, jestli se jí to líbí a podobně - tak se pravděpodobně ani neuděláte - ale tím líp, aspoň jste si jistí že nebude miminko. S tím se musí u prvního sexu počítat, že to nebude dokonalé :) Nebo naopak se může stát, že se uděláte do pár minut. Každopádně pokud už nemůžete a partnerka stále ještě může, dodělejte ji ručně, bude vám vděčná :)

Kdy je vhodná doba na sex?
V posledních pár týdnech jsem měl tu možnost se účastnit klučičích zpovědí na Krasna.cz a padla i otázka, kdy je pravý čas na sex. Odpověděl jsem, že se to nedá počítat na určité schůzky, ale na to, jak moc si jsou lidé blízcí a jaká je mezi nimi ta jiskra. Samozřejmě tohle neplatí u typu lidí, kterým je jedno s kým se vyspí. Já osobně preferuji sex pouze s láskou :) A kdy je tedy ten pravý čas? To si každá z vás musí ujasnit sama. Můžete se s ním vyspat hned a poté vás opustí, nebo můžete čekat půlroku a potom vás může opustit taky. Kluci bývají taky svině a je jen na vás, aby jste si ujasnila, s kým o to chcete přijít. Z vlastní zkušenosti to bylo cca po měsíci vztahu, i když to bylo hodně uspěchané, ale v té době mi to ani tak nepřišlo... naštěstí pro oba jsme spolu už přes rok, takže to vydrželo i potom:) Z doslechu si myslím, že na sex dojde mezi 2-3 měsícem, ale to nic neznamená.

Jaké to bude?
Haha. Záleží to jak na vás, tak i na vašem partnerovi. Pokud již má nějaké zkušenosti, tím lépe. "Bude mě to bolet"? - Může a nemusí. Tohle je zrovna u každé slečny různorodé, některé holky přitom ani nekrvácí a nebolí je to, někdo u toho doslova brečí a teče z něj krev proudem (Ne, tohle nemyslím vážně, jen vás straším:D). Jak už jsem psal již u prvního článku, důležitá je lubrikace (zvlhčení) u slečny. Taky záleží na tom, aby byla uvolněná. Když se tyhle dvě věci spojí, zvětší se šance že si první sex užijete a nebude vás ani tolik bolet.

Neodnesu si z toho něco?
Když pomineme pohlavní nemoci (na ně platí jedině kondom) a budeme se věnovat antikoncepci - jakou zvolit, co je účinné a co ne?

Typy antikoncepce (nejhlavnější)

  • Kondom
  • Prášky (antikoncepce)
  • Přerušovaná soulož

Pokud vezmeme první - kondom - klasika.
Výhody - snadně dostupný, bez žádných lékařských předpisů, cenově dostupný, chrání před HIV apd.
Nevýhody - Může prasknout, může být prošlý, může sklouznout, snižuje se požitek ze sexu (z klučičí strany hlavně)

Antikoncepce - prášky
Výhody - Pokud bere slečna prášky pravidelně, lze provozovat sex kdykoliv a není třeba hledat kondomy, účinnost téměř 99%. Některé druhy zlepšují menstruaci a podobně.
Nevýhody - Zasahuje do organismu (hormony), Pokud slečna nebere prášky pravidelně, snižuje se účinnost antikoncepce. Cenově dražší. Nutno konzulovat s gynekologem.

Přerušovaná soulož
Výhody - Není nutno schánět kondomy či brát prášky.
Nevýhody - Nespolehlivá metoda antikoncepce!!!

Pokud nechcete mít děti, rozhodně dbejte na antikoncepci.

Příšel Den D, co teď?
Nebudu tu jak v prvním článku vypisovat, že se máte umýt a podobně. Přeci jen, slečny snad nejsou takové
čuňátka jak někteří kluci.
Určitě by před hlavním aktem měla být nějaká předehra - oba se uvolníte a vzrušíte, čímž napomůžete tomu, že dojde k výše zmíněné lubrikaci. Ovšem někdy se může stát, že ani sebedelší předehra nepomůže (jak u holky, tak kluka). Poté může přijít na řadu orální sex. Holky, určitě se toho nebojte :) Stačí jen, aby ten váš nebyl špindíra a nebo se alespoň předtím umyl (nejlépe spolu a můžete předehru rovnou začít v koupelně). Klasická poloha pro první sex bývá misionářská, kdy slečna leží na zádech, nohy roztažené a kluk na ní. Je dobré mít připraveno pár kapesníků (v případě krvácení či pozdější ejakulace) - aby nebyla zaprasená celá postel. Už mě nějak nenapadá, co dále poradit. Ono se to téma první sex hrozně hrotí, ale ve skutečnosti kromě těchto pár věcí co jsem zmínil to je celkem jednoduchá věc. Je jasné že první sex nejspíš nebude dokonalý, ale čím víckrát to zkusíte, tím více zkušeností budete mít a za takové 4 měsíce to bude o 110% lepší, věřte mi :)

Devět hříchů Václava Klause...

Foto: zdroj

Až jednou pojede prezident Klaus na lafetě, což bude nejspíš poslední celospolečensky vynucený akt úcty

Místo s potleskem, úctou a respektem, odchází Václav Klaus, který za posledních několik měsíců napáchal tolik zla, že by to vydalo na jeden lidský život, s despektem, odsouzením a pohrdáním většiny lidí z tohoto národa. Uvědomím-li si fakt, že Václav Klaus reprezentuje ČR z pozice své funkce doma i v zahraničí, tak jeho nevhodná vyjádření a činy vrhají stín na celou zemi, na všechny jejich obyvatele a to je vlastně to, co vyčítám Václavu Klausovi nejvíc. Jeho absolutní neschopnost zanechat svou ješitnost za zdmi Pražského hradu a reprezentovat ve světě svůj národ v nejlepším možném světle je skutečně neuvěřitelná. Nakonec ono i zvolení Václava Klause prezidentem bylo vlastně neuvěřitelné, mnozí si pamatují trapnosti, které provázely obě jeho volby a obzvláště druhé zvolení připomínalo tragikomickou šaškárnu a jenom tak ukázalo, že Václavu Klausovi vlastně nikdy o tento národ nešlo - veškeré jeho funkce byly pouze prostředkem k vlastní sebeprezentaci - ať to stojí, co to stojí.

Mezi klíčové hříchy Václava Klause řadím jeho následující skutky:


1. kupónová privatizace bez vhodného právního rámce - myšlenka jistě nebyla špatná, ale provedení, které se realizovalo bez vhodného právního rámce znamenalo gigantické rozkradení státního majetku. Samozřejmě, že Václav Klaus nikdy žádnou chybu nepřiznal - umění uznat chybu, totiž Václav Klaus neovládá

2. rozdělení Československa bez referenda - učinit takový zásadní krok bez požehnání vůle obyvatel obou států považuji za jednu z nejstrašnějších forem, jak si vytřít zadek s názorem lidu. Václav Klaus totiž nikdy o názor lidí nestál, šlo mu vždy jenom o hlasy při volbách, čímž se ovšem nijak neliší od většiny dnešních politiků.

3. korupční financování ODS - byl to Václav Klaus, kdo jako předseda ODS nesl plnou odpovědnost za financování své strany, které v polovině devadesátých let nebyl schopen důvěryhodně vysvětlit - to stálo ve finále za jeho pádem - tam se poprvé jasně ukázalo, že česká politika je prolezlá klientelismem a jánabráchysmem. Ačkoliv se prokázalo, že uvádění dárci neexistovali, přesto a opět nebyl Václav Klaus ochoten chybu přiznat...

4. opoziční smlouva - největší podvod na voličích, který jenom posílil klientelistické vazby. Tam, kde opozice netvoří protiváhu vůči vládě, vzniká podhoubí, kde se dobře daří korupci, což vlády po roce 1998 ukázaly v čisté nahotě...

5. druhá volba prezidenta - podlézání komunistům a žadonění o jejich hlasy, tak i způsob jakým se Václav Klaus stal podruhé prezidentem vešel do dějin, jako netrapnější přenos zasedání Parlamentu. Václavu Klausovi to jistě trapné nebylo, nakonec "účel světí prostředky" je heslo, kterým se Václav Klaus řídí celou svou politickou kariérou...

6. hradní šaškové Jakl a Hájek - instalace těchto lidí do vysokých úřednických funkcí a krytí jejich chování v průběhu celého mandátu mi občas přišlo až patologické. Nedokážu pochopit, jak může prezident obhajovat chování úředníků, kteří ve své funkci opakově pozuráží lidi žijící i mrtvé způsobem, jakým to v průběhu let dokazoval kancléř Hájek nebo tajemník Jakl. Vlastně, vzhledem k posledním výrokům Václava Klause to pochopit dokážu, Jakl s Hájkem totiž říkali jenom to, co si Václav Klaus myslel, ale ve své nekonečné zbabělosti se to bál říct sám...

7. krádež pera v Chile - jediný skutečně celoplanetární "úspěch" Václava Klause...

8. amnestie a zastavení stíhání zločinců - bezbřehé nakálení na hlavu všem, kdo se snaží dodržovat právo. Jeho minimálně stejně zdatným sekundantem je v tomto případě premiér Nečas, který totálně nezvládl úlohu, jemu z ústavy připadající a v zásadě tak umožnil Klausovi učinit tento kontroverzní krok.

9. opakované útoky na mrtvého prezidenta Havla a nekorektní ovlivňování prezidentské kampaně - je signifikantní k povaze Václava Klause, že si tento člověk zásadně vybírá zákeřné útoky, vůči kterým se napadený nemůže bránit, jenom tak dokazuje svoji malost, kterou se snažil celou svou politickou kariéru neúspěšně maskovat skrze svá kontroverzní vyjádření a činy. Václav Klaus dovedl k dokonalosti umění sdělit polopravdy, otřít se a nakydat trochu špíny na své protivníky a pak si nad svým dílem teatrálně umýt ruce.

Mrzí mě, že prezident Klaus nezvládá svou úlohu, mnohé bych mu byl ochoten odpustit, kdybych měl aspoň chvíli pocit, že mu jde o něco víc, než o to strhnout na sebe za každou cenu pozornost, ale víc než jeho ješitnost a snahu stát se "velkým" v jeho činech nevidím. Ano, jistě existovaly věci, za které bych Václavu Klausovi zatleskal, ale byl by to podobně "ohlušující potlesk", jaký by se dnes dostal Lanci Armstrongovi... Jestliže si prezident Havel, se všemi svými omyly a chybami, vysloužil obdiv, respekt a úctu doma i v zahraničí a jeho celkový odkaz nese výraznou pozitivní stopu, tak prezident Klaus odchází do ústraní za všeobecného opovržení v roli trapného šaška a jeho odkaz se ponese v duchu negativismu a neschopnosti vidět dál, než na špičku svého nosu.

Václavu Klausovi se tak na konci jeho prezidentského mandátu splnil sen, stal se skutečně velkým, velkým ubožákem, který odchází z velké politiky a místo potlesku se ozývá pískot...
vůči tomuto člověku, tak se uzavře jedna éra naší země, kterou poznamenal tento ješitný muž. Člověk a politik, který totálně nezvládl svůj odchod z vysoké politiky a který za sebou nechává spálené mosty bez jakékoliv snahy o lidské smíření se svými politickými soupeři a nadhled - tolik ceněných vlastnostech vekých politiků.

O tom, že psi, co štěkají, nekoušou.

Četl jsem na Facebooku dobrý vtip. Prý máme ty nejlepší politiky, co se dají koupit..

Bohužel, nejde tu asi ani jen o pouhý vtip a to nejen proto, že se říká - "Na každém šprochu, pravda trochu".. A co je ještě horší, to stejné si hodně lidé myslí i o novinářích.. Proto se u nás i prodává tolik pokleslých novin a časopisů, neboť lidé si říkají - než se z těch jobovek a polopravd nasrat, to se raději pobavit.. Tendenční a neobjektivní zpravodajství v naší zemi kvete tak, že možná brzo zase začneme vzpomínat nostalgicky na zprávy "Hlasu Ameriky", "Svobodné Evropy, či české zprávy BBC, které jsem osobně měl nejraději. Politici a novináři sami vypěstovali v tomto národu nedůvěru v jejich upřímnost. A to od těch nejúpřimnějších, jako byli třeba Standa a Petr..

A tak se jen těžko mohou někteří novináři i politici divit, že nejdříve občan, dnes už prezident Zeman si nic nedělá z nekonečných útoků těchto dvou táborů a naopak občas s radostí jim dodává munici, protože ví, že nic nezvýší jeho popularitu víc, jako když tuhle, místy už trochu vyprázdněnou garnituru, nechá na sebe štěkat.. Každý přece ví, že psi, co štěkají nekoušou, tak proč neposkytnout národu trochu verbální zábavy. Také ví, že do naší politiky vchází "Úsvit" a že spousta lidí začalo říkat ano, pro "Ano"..

Ano, jde o úsvit podložený penězi a několik novinářů, umělců a politiků se už zhlédlo v nových počátcích i nadějných vyhlídkách.. A protože tato hnutí disponují nezaujatými mozky, začínají i tito novináři a "noví" politici brát pana Zemana daleko opatrněji do úst.. Najednou začínají chápat, že dlouhodobě čurat proti větru národa, by se jim nemuselo za pár měsíců vyplatit. A pak, ono se stejně těžko bojuje proti člověkovi, kterému stačí z materiální stránky jen dobrý guláš, pivo a cigareta..

Tak nám možná časem zůstanou na barikádě proti Zemanovi bojovat pouze ti čestní fanatici, ale i tak karavana půjde dál..

Nejsem Čech a jsem připraven na odsun

Už delší dobu mám pocit jakési národní vyprázdněnosti. Jako člověk narozený na českém území s českými předky bych se měl cítit jako Čech. Dokonce i mé přijímení je naprosto české. Měl bych tedy zřejmě pociťovat občas něco jako národní hrdost, pocit že jsem součástí jednoho národa se společným jazykem, historií, tradicí a podobně. Měl bych asi přirozeně pociťovat k obyvatelům Prahy větší náklonnost třeba než k obyvatelům Bratislavy, ačkoliv to mám geograficky jako rodilý Olomoučák ke Slovákům blíž.

Mám rád tuto zemi, krajinu a přírodu, jen odmítám být řazen mezi český národ. Dřív jsem se jako Čech cítil, připadalo mi přirozené že existují různé národy a já patřím k jednomu z nich. Postupně jsem ale dospěl k tomu, že Čech je pro mě naprosto nicneříkající pojem. Je to umělý produkt nacionalismu 19. století. Nebýt snahy skupiny intelektuálů, mým mateřským jazykem by byla nejspíš němčina. České národní povědomí a hrdost byla budována pomocí smyšlených legend a lží, stačí vzpomenout na aféry kolem královédvorského a zelenohorského rukopisu. Kdo se odvážil jejich pravost zpochybnit, byl považován za zrádce. Masaryk čekal na udělení profesury kvůli kritice rukopisů 15 let.

Ten samý Masaryk ovšem stál u vniku samostatného státu v roce 1918. Aby byli Němci žijící v oblasti Sudet považováni za menšinu (ačkoliv jich žilo na tomto území jen o polovinu méně než Čechů) byli přizváni do společného státu Slováci a vytvořil se umělý koncept československého národa. Na základě práva národů na sebeurčení tedy vznikl Československý stát. Když se v listopadu 1918 stejného práva dožadovali Němci, bylo jejich území okamžitě okupováno a protičeské nálady potlačeny. Samozřejmě, představitelé Československa měli mezinárodní podporu posléze stvrzenou Pařížskou mírovou konferencí v roce 1919. Ale mezinárodní podporu mělo i nacistické Německo v roce 1938, že.

A vyhnání sudetských Němců po druhé světové válce je asi nejpádnějším důvodem, proč se odmítám považovat za Čecha. Ne že bych se nějak styděl za to co Češi provedli, vždyť já jsem tehdy nežil, nijak se na odsunu nepodílel, a nenesu tak ani minimální vinu za činy cizích lidí. (Na druhou stranu právě proto nevidím důvod, proč by se Česká republika měla dnes omlouvat sudetským Němcům za to co se stalo před téměř 70 lety. Omlouvat by se měli ti, kteří se na odsunu sami podíleli.)

Odmítám se považovat za Čecha, protože odmítám přijmout princip kolektivní újmy a kolektivní viny založený na příslušnosti k určitému národu. Nesouhlasím s tím, že Němci nám Čechům něco za druhé světové válce provedli a samozřejmě i naopak. Vždy to jsou konkrétní lidé, kteří jsou zodpovědní za konkrétní zločiny. Například konkrétní příslušník SS popravil konkrétního obyvatele Lidic a konkrétní příslušník Revoluční gardy popravil konkrétního obyvatele Ústí nad Labem. Přestože jsou to oba zavrženíhodné činy, žádný Němec nenese vinu za první zločin stejně jako žádný Čech nenese vinu za druhý zločin. Dle principu národní kolektivní viny by měl každý Čech cítit nenávist k sobě samému kvůli zločinům Čechů spáchaných na Češích. Že je to absurdní nesmysl? To vykládejte obhájcům násilného poválečného odsunu Němců.

Sečteno podtrženo, necítím se jako Čech, nejsem Čech a nikdy nebudu Čech. Už při posledním sčítání lidu jsem uvedl moravskou národnost, ale i to není pravda. Národ(nost) je pro mě nonsens. Jsem fyzická osoba Jakub Hájek odpovědná za své činy a lidi posuzuju primárně podle jejich charakteru, ne podle národnosti. Míru sounáležitosti s ostatními lidmi měřím velikostí vzájemného porozumění, ne dle jazykové příbuznosti, “společné” historie nebo barvy kůže.

Necítím ale vůči Čechům zášť, vždyť mám mezi nimi rodinu, přátele… :-) Odmítám být Čechem stejně jako bych odmítal být Němcem, kdybych se narodil v Německu. České občanství jsem bohužel nucen si ponechat, pokud nechci žít na tomto území jako člověk druhé kategorie. Předem ale oznamuji, že v případě válečného stavu poruším paragraf § 373 trestního zákona a nenastoupím mimořádnou službu v ozbrojených silách. Jsem také připraven za své nečešství nést důsledky a v případě budoucího odsunu nečechů z ČR jsem smířen s nepohodlným místem ve vagónu pro dobytek.

Konec cikánského řízku, omáčky a pečeně?

Cikánská omáčka, cikánská pečeně či zigeunerschnitzel, možná brzy už jen historie.

Spor se rozhořel v sousedním Německu. Pravda, nic se nejí tak horké, jak se uvaří a právě o jídlo jde v tomto případě. Obávám se, že slavná Evropská unie prostřednictvím některého ze svých úředníků už vymýšlí jednotný postup, jak zamezit tak zjevné diskriminaci a projevu rasismu.

Německým zástupcům Cikánského etnika se nelíbí název cikánská omáčka a požadují její přejmenování na pikantní. Prý se označením "Cikán" předseda Fóra Sintů a Romů cítí diskriminován a zhanoben. V koncentráku přišel o devět sourozenců a další příbuzné, kteří byli takto nacisty pojmenováni.

Hrůza, tak už i názvy pokrmů budou trnem v oku. To bychom také mohli spílat prodejcům, že pod označením utopenec se prodává buřt nadívaný cibulí, v dětské šunce nenajdete ani stopu po dětech a ve španělském ptáčku najdete akorát hovězí a pochybuji, že bude alespoň ze Španělska.

Právnička Fóra pak ještě dodala: "Nemyslím si, že by výrobci chtěli čelit nařčení, že jsou rasističtí nebo nebo diskriminující." A její kolega poznamenal: "Slovo cikán je bez diskuse diskriminující a ta omáčka tomu nepomáhá."

Tak se podívejme, po staletí užívané označení jednoho etnika je diskriminující. Myslíte si, že pokud bychom se přejmenovali na Marťany a požadovali po světu, aby nás takto označoval, že by k tomu skutečně došlo? Je to dvacet let, co jsme se rozdělili se Slovenskem a takřka pro celý svět jsme stále Čechoslováci.

Zkrátka, dlouhou dobu používané označení se nemění snadno a navíc jen přáním či požadavkem. Stačí si projít pár evropských jazyků a srovnávat: Německo - zigeuner, Itálie - zingaro, Portugalsko - cigano, Francie - tsigane nebo gitane, Švédsko - zigenare, Španělsko - gitano, Maďarsko - cigány, Norsko - sigøyner...

První zmínka o Cikánech na našem území pochází z roku 1416, kdy jeden z kronikářů napsal: "Toho roku se po české zemi toulali cikáni a okrádali lidi." V roce 1879 v Matici Moravské se psalo: "Česť je jim cizí a zásadám nerozumějí. Zevně mají víru svého kraje, ale bez průtahu dají dítě několikrát křtíti (k vůli darům od kmotrů), nebo přijmou jinou víru. Mravností muži nevynikají, ženy ještě méně. Zlodějstvím a nepočestností smutně prosluli. Práce se štítí."

Dnes jsme v situaci, kdy už začínají vadit i tradiční názvy jídel. V čem je "cikánská omáčka" diskriminující a rasistická? Bude to asi podobné jako s Ladovým Mikešem, kterého ukradli Cikáni a zdejší zástupci této minority žádali zákaz Kocoura Mikeše jako rasistického díla. To naše minorita má lepší pohádky.

Požadavek na přejmenování je směšný, nadto německá Ústřední rada Sintů a Romů varuje, že nahradit název cikánská omáčka nebo cikánský řízek slovem romský by prý jejich etnikum zesměšnilo. Vzhledem k tomu, že už samotný požadavek směšný je, tak se zesměšnění obávat vskutku nemusejí. Už se jim to povedlo.

A tak si říkám, zda se nebudu při návštěvě Německa nakonec dožadovat romského řízku s nepřizpůsobivou omáčkou. Navrch bych si ještě mohl dát minoritní pečeni. Nemohou si Romové/Cikáni za to že je jejich označení chápáno jako hanlivé tak trochu sami? A požadavky na přejmenování jídel jim vskutku na vážnosti nepřidají.

Rusnokovi ministři dřou jako koně!

Většina ministrů vlády J.Rusnoka prezentovala svou účast ve vládě především  jako velikánskou osobní  oběť, že to ti vlastenci  vzali  jen a jen  pro záchranu České republiky…

Asi proto mě teď až tolik  tak překvapilo, že po pouhém měsíci od nástupu do nových funkcí, se tito ministři postupně vytrácejí na dovolené.

Nejde ani tak o to, že po změně místa získávají obyčejní zaměstnanci  právo na dovolenou až po několika odpracovaných měsících. Ještě  zajímavější  je fakt, že tahle vláda nezískala důvěru a bude  tedy vládnout v demisi vlastně  už jen pár měsíců - moc času ji už nezbývá!

Proto mě tolik  překvapuje, že  tihle samozvaní zachránci České  republiky, s plnou hubou sebeobětování, to nemohli ještě tu chviličku  vydržet bez  dovolené a raději, dokud to jde,  zachraňovat a zachraňovat…

S největší pravděpodobností se ale  zmíněná švejkovská  partička řídí starým českým moudrem: Řeč se mluví a voda teče…

Cestovní kancelář Jana Fischera?

Hodně cestovních kanceláří podivně zaniká, ale ještě podivněji některé vznikají a dokonce na nejvyšší úrovni. V Česku se vytváří jedna velmi zvláštní v prozatímní vládě, konkrétně na resortu ministra financí Jana Fischera.

Sice „cestovka“ s omezeným časovým působením, ale s obsazením, které slibuje i za dobu omezeného působení celkem zajímavou výtěžnost. Samozřejmě pro zaměstnance této kanceláře, pod záštitou ministra financí, kteří mají poměrně bohaté zkušenosti s podnikáním tohoto druhu a cestování mají dlouhodobě zažité. Cestování světem financí s velmi dobře propracovanou metodikou kam za nimi a hlavně s kým.

Obsazení této cestovní kanceláře, pro její úspěšné tažení, slibuje hodně - i když krátkodobě. V čele neomylný cestovatel Jan Fischer, vrchní šéfkou jeho sekretariátu Veronika Karmaříková, která je spolumajitelkou dvou firem, které se specializují na veřejné zakázky a celou dokonalost vedení firmy doplňuje Gustav Slamečka, který v bývalé vládní cestovní kanceláři, v jejímž čele jako premiér Jan Fischer stál, zastával post ministra dopravy. Doba se sice mění, ale lidé zůstávají a to velmi zajímavým způsobem.

Ještě se politická scéna neprobrala ze šoku kolem aféry Jany Nagyové a praktik, které se staly denním politickým chlebem a již nastupuje něco podobného, rádoby nepolitického? Když se vezme kolotoč podnikání staronových na nových významných místech, tak je celá situace daleko závažnější, než v případě aféry kolem Petra Nečase. To najednou nikomu nevadí minulost poradců Jana Fischera jen proto, že vláda je nepolitická?

To, co předvádí Jan Fischer, je na hraně nejen slušnosti, ale i na hraně přípustnosti takového jednání. Projevuje se ve stále větší nahotě v ničem jiném než kšeftu, který mu asi sudičky, již při narození, daly do životního vínku. Řídí se velmi podivnými zásadami a možná nejen on sám.

Vypadá to v poslední době, že jsou cestovní kanceláře dvě. Jedna hlavní Jiřího Rusnoka a její dceřinná Jana Fischera. Obě se o své cestující klienty řádně starají a nejen to. Postarají se možná i pro jejich další, staronové cestování na nejvyšší úrovni. Cestování za kariérou.

Proč by si děvčata měla brát líné chudáky, vždyť jsou k ničemu

Kvůli zpravodajství občas poslouchám jihočeské regionální vysílání Českého rozhlasu. Nedávno tam dechovka spustila nějaký song, o tom, že Andulka si nechtěla vzít chlapce chudobného a vzala si bez lásky sedláka bohatého. Já říkám dobře udělala a dotyčný naříkač by udělal lépe, kdyby něco se sebou dělal a nekvílel. Takové písně škodí mentalitě lidí víc, než extremistická levice.

V mnoha lidových písních ať moravských či českých naříkají chlapci nad tím, že jsou chudí a děvčata je nechtějí. A já se ptám, máme je litovat? Nikoliv, takoví si nezaslouží nic jiného, než pohrdání. Proč vytrubují do světa, že jsou chudí? Ať jdou místo toho dělat něco užitečného. Kdyby Baťa vřískal jako oni, tak nemáme Zlín.

Na toto téma jsem už dříve rozvinul diskusi a dozvěděl se, že Andulka je schopná zlatokopka. Ptám se proč? Je to chytrá holka. To má být celý život s lemplem, který nedokáže uživit rodinu a dívat se na to, jak děti vyrůstají v bídě? A proč pořád žít v představě, kterou nám vnucovali komunisté, že bohatý sedlák musí být špatný, kdežto chudák je vzor ctnosti. Vždyť to může být i opačně, bohatý, hodný a pracovitý sedlák se poctivou prací domohl bohatství, kdežto místní povaleč je líný, akorát chlastá v hospodě, nemá peníze a jenom se umí litovat. A Andulce se proto nelze divit, že takového chlapa nechce. A proto se s láskou vdala za hodného, bohatého a pracovitého sedláka. To, že si ho vzala bez lásky, byl jenom výmysl neschopného lempla.

Pokud se Česká republika chce pohnout dopředu, musí se změnit myšlení lidí. Oslavovány musí být úspěch, bohatství a pracovitost, naopak pohrdat se musí neschopností a leností. A kdo by si veřejně dovolil zpívat nebo vykřikovat, jaký je to chudák, musí být opovrhován jako ta nejhorší spodina ve společnosti.

Normální lidé si přece berou vzor z těch, co něco dokázali a ne z povalečů. Komunistické vidění světa, které flákačství a neschopnost de facto podporuje, je jedním z nejhorších zločinů proti lidstvu.

Ideální by proto byly nové písně ve stylu, „dobře jsi Andulko, dobře udělala, že chlapce bohatého sis vzala a žebrotu ze vrat hnala.“

Úvaha o temné hmotě ve vesmíru


Každá doba má své symboly. Jeden ze symbolů dnešní doby v oblasti vědy je temná hmota. Nikdy jí nikdo

Vraťme se, ale do minulosti. V 18. a 19. století slavila triumf Nebeská mechanika. Věda která popisovala pohyb kosmických těles na základě gravitačního Newtonova zákona. Podle něho je velikost gravitační síly mezi libovolnými kosmickými silami přímo úměrná jejich hmotnosti a nepřímoúměrná druhé mohoto zákona byla objevena např. planeta Neptun či později popsán pohyb raket.

Při studiu pohybu hvězd v galaxii se, ale stalo něco neočekávaného. Teoreticky vypočtené dráhy a rychlosti hvězd se značně lišily od reálně naměřených hodnot. Aby se teorie shodovala se zkušenosti muselo by být v galaxii daleko více hmoty. A tak vznikl pojem temné hmoty. Neviditelné substance neznámého složení, která i když jí nikdo nespatřil má tento rozdíl vysvětlit.

Jistě je to vysvětlení nejsnadnější. Ale není nakonec vše jinak. Pokusím se na tento problém podívat trochu jinak. Inspirací mi bude moderní věda o vakuu i práce českého filozofa Jozefa Zezulky, který ve své knize Bytí předkládá model vesmíru, který je založen na představě silových nehmotných centrech. Díky aktivací těchto center se kolem jejich středu začala shromažďovat okolní kosmická hmota a tak vznikly hvězdy a planety. Ne tedy primárně tíhou té hmoty, ale právě aktivitou těchto center.

V dnešní vědecké představě je právě hmota zdrojem sil. Např. elektron kolem sebe vyzařuje gravitační pole odpovídající jeho hmotnosti a elektromagnetické pole, jehož intenzita je úměrná jeho náboji. Vycházejí však tyto síly skutečně z hmoty těchto částic? Není opět hmota částice pouze něčím co se vytváří kolem silového centra či bodu v prostoru, který je skutečným zdrojem těchto sil.

Moderní fyzika změnila chápání vakua. Už to není prázdný prostor jako dosud. Naopak je místem ve kterém doslova víří energie a občas se z něj rodí i částice hmoty. Jistě je logická představa, že tato energie má na různých místech rozdílnou hustotu. A tedy, že i částice v mikrosvětě, či hvězdy a planety v makrosvětě jsou pouhou „zhuštěninou“ hmoty kolem těchto míst fungujících jako transformátory energie vakua do známých podob energií vyzařovaných částicemi do okolního prostoru.

Potom je také logické, že pohyb hvězd ve vesmíru neřídí jen prosté síly známé gravitace. Ale také myšlenka určitého řádu podle kterého se pohybují silová centra, kolem kterých jsou formovaná kosmická tělesa. Řádu, který lze nalézt v harmonii uspořádání krystalů, lidského těla, sluneční soustavy a celého vesmíru kterou hledali po staletí osobnosti jakými byli Pythagoras, Kepler a mnozí další vědci a zároveň filozofové.

Teorie temné hmoty tak může být docela dobře slepou uličkou k cestě pochopení fungování vesmíru. Cestě, která se na svět dívá jednostranně mechanicky. Změníme-li pohled na svět ve směru ne mechanického celku, ale spíše živého organizmu ve kterém vše má svůj význam a pevné místo ve vazbě na harmonii celku, tak temnou hmotu již potřebovat nebudeme. To ale pochopitelně neznamená, že část hmoty ve viditelném vesmíru je stále neidentifikovaná.