Dnes putuje Prahou průvod na podporu homosexuálů, zatímco příslušníci skutečně diskriminovaných menšin sedí doma a většinou jsou sami. Musí poslouchat ze všech stran, že homosexualita není nemoc a takovéto páry mají mít stejná práva jako heterosexuální rodiny. Diskriminované menšiny taková prohlášení musí velice dráždit. Vždyť oni nemají možnost žít v páru - ani tajně.
Z pohledu tabuizovaných menšin mají homosexuálové obrovská práva, zejména proto, že jich je poměrně hodně. Mohou si pomáhat, mají vlastní kluby a společnosti. Záleží na odvaze dotyčného, zda vyjde s pravdou ven, ale za určitých okolností může takové přiznání dokonce pomoci jeho kariéře (například jde-li o umělce, být gay či lesba je svým způsobem v módě). O homosexuálech nikdo a priori neuvažuje jako o násilnících, přestože čas od času nějaký homosexuál někoho znásilní, stejně jako heterosexuální muži občas znásilní ženu. To samé se však nedá říct třeba o pedofilech, pedofil je pro společnost člověk, který znásilňuje a zabíjí děti. Koho zajímá, že kdyby všichni pedofilové pravidelně zabíjeli děti, skoro žádné by v republice nezbyly?!
Co by se stalo, kdyby známý moderátor v rozhovoru pro seriózní deník přiznal, že je vlastně zoofil, který má plný byt zvířat, strašlivě ho vzrušují, ale žádnému by nikdy neublížil? Poslouchali byste písničku nazpívanou nekrofilní zpěvačkou? Šli byste pařit do klubu gerontofilů či asexuálů se stejně uvolněným pocitem jako do gay-klubu? Spadají snad vůbec takovéto orientace do pojmu „sexuálních menšin“, o jejichž toleranci se mají učit žáci ve školách? Vůbec ne. Patří tam jen gayové, lesby, transsexuálové a bisexuálové. Nic víc. Ostatní nejsou menšinami, ale devianty, zločinci, byť se nikdy žádného trestného činu nedopustili. Kdo by nechal své dvě malé děti na pohlídání kamarádovi-pedofilovi (bez násilnických sklonů)? Nikdo. A vůbec ta věta nedává smysl, protože by se nikdo s někým, o kom ví, že je pedofil, nepřátelil. Ať sám má děti, nebo nemá.
Tito lidé (tzv. devianti) jsou, na rozdíl od homosexuálů, nuceni po celý svůj život bojovat se svými touhami a ovládat své sexuální pudy. Nebo naopak žádnému pokušení odolávat nemusí, jejich touha se totiž vztahuje na nedostupné objekty, s nimiž nikdy nepřijdou fyzicky do styku. Koho ale takto postižení lidé a jejich problémy zajímají? O nich se nepíše v souvislosti s jejich diskriminací, tabuizací, ostrakizací, ale výhradně tehdy, když dojde k nějakému trestnému činu – tedy píše a mluví se o nich velmi zřídka a velmi negativně.
Bohužel je ještě řada států, kde i homosexuálové žijí v utajení tak jako „deviantní menšiny“ u nás. V České republice je však tolerance vůči homosexuálům značně na vzestupu a ze všech sexuálních menšin jsou jistě pro společnost nejpřijatelnější. Navíc si při troše štěstí mohou najít partnera či partnerku a užívat si "monogamního" či "polygamního" vztahu dle libosti (používám uvozovky, protože tyto pojmy označují oficiálně pouze druhy heterosexuálních vztahů). A kdokoliv by je odsuzoval, byl by nazván homofobem, trapným konzervativcem či skrytým homosexuálem. Proto jsou u nás homosexuálové určitě nejšťastnější sexuální menšinou. Co kdyby ale šel Prahou průvod pederastů odolávajících svým vášním? Nebyli by jejich odpůrci ve velké převaze? A nepřipletlo by se mezi tyto odpůrce čirou náhodou i pár homosexuálů? Kdepak, žádné průvody, „devianti“ zůstanou doma, mezi čtyřmi stěnami žít svůj neplnohodnotný život, vařit se ve šťávě své frustrace. Taky budou lhát. Rodičům, přátelům, kolegům i sami sobě. Že jsou prý šťastní, jsou normální, jsou v pohodě. Jasně, že jim vyhovuje žít sami, jasně, že mají vztah na dálku s přítelkyní, která je mimořádně vytížená a proto za nimi nikdy nepřijede, jasně, že pořád čekají na toho pravého a do té doby zůstanou pannami. Hlavně se nikdy nepodřeknout, v sázce je celý život...
Všechno má své výhody; pořádek i bordel
Podle Miroslava Horníčka se nejmladší pánská generace dělí na hochy a kluky. Hoši jsou vždy čistí, upravení, slušní a vychovaní, kluci rostou jako dříví v lese a požadavky vychovatelek (vychovatelů jen ojediněle) ignorují. Chodí a chovají se ledabyle až klackovitě, nepucují si řádně boty a odstávající kapsy mají naplněné bůhvíjakým harampádím. Protože se však Mistr nevešel do žádné z obou katgorií, rozmlžil tuto množinu kategorií třetí: chlapci. A tam se také zařadil. Dětství má významný vliv na to, jací dospěláci z pulců vzejdou. Z hochů se stávají bankovní úředníci, diplomaté, právníci, předsedové představenstev a podobná zvěř v revírech zvaných establishment, z kluků se vylíhne ledasco a chlapci mají v pubertě šanci přiklonit se k jednomu či druhému radikálnímu křídlu, nebo zůstat nemastnými, neslanými a mdlými typy. Těmi opovrhuje i Bible řkouc: Nejsi ani horký, ani studený, jsi vlažný a budeš vyplvnut!
V té době se také dotváří postoj k systému, který je nazýván pořádkem. Hoši si večer ukládají kalhoty složené na puky, kluci se vysoukají z denního oděvu s pocitem, že uspořádání, v němž jej zanechali, jim ráno přináší časovou výhodu. V tomto formativním věku jsem jako nevyhraněný chlapec, byl náhle oslněn božskou pravdou hesla: Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. Viselo nad pracovním stolem otce jednoho z mých kamarádů a pokud jeho hlasatel opravdu zvládal to, co bylo pod ním, musel mít IQ genia. Má další cesta byla zcela jasná, rýsovala ji touha po einsteinovském intelektu. A to jsem ještě neznal slavnou větu hrdinky románu Páni mají radši blondýnky: Není nad inteligentsi!
Můj psací stůl byl a je předmětem nelítostné kritiky všech osob blízkých ženského pohlaví, které se v mém životě vyskytly. Snad jen moje vnučky k němu shlížejí s tichou závistí a na chalupě mi dokonce do tohoto osobního prostoru vstupují a zanechávají tu vesměs velké a nepřehlédnutelné stopy všeho druhu. Od písemností a kreseb, přes obaly od ilegálně požitých pochutin, až po bábovičky, panenky, šneky a další havěť. Až budu do nějaké prezentace s obrazy potřebovat výraz pravého, nefalšovaného hnusu a odporu, pořídím fotku-momentku své ženy v okamžiku, kdy pohlíží na důkaz mých kognitivních schopností (mimo jiné jsem zde pochopil horotvorné procesy, geologická vrásnění a další – bez této pomůcky neuchopitelné – děje).
Někdy je osud laskavý. Od včerejška nemusím čekat na svou smrt, abych byl po zásluze doceněn. ScienceDaily, co mi skutečně denně chodí, píše: Tidy desk or messy desk? Each has its benefits. To jsem volně přeložil a použil jako nadpis tohoto vědeckého sdělení. Pokud by kdo rozuměl pod pojmem „bordel“ podnik, v němž se provozuje sex za peníze, upozorňuji, že pro ten je spisovný český výraz „nevěstinec“. Pod pojmem bordel rozumím něco mnohem, mnohem vyššího, a to systém.
Holandská vědkyně Kathleen Vohs(ová) se svými spolupracovníky uspořádala serii pokusů, které konečně prověřenými metodami plně potvrzují intuitivní poznatek vyjádřený heslem, jež kdysi bylo mým imprintem (blíže o tomto mechanismu píše jeho objevitel a laureát Nobelovy ceny Konrad Lorenz; když je v kritické vývojové etapě mladé huse místo Husáka předhozen třeba míč, ta neprojeví už nikdy zájem o domácnost s Husákem a zařídí si domov, v němž je jejím partnerem míč). Holandské badatelky a badatelé uspořádali sérii pokusů, v nichž testovali vliv pracovního prostředí na výkon a také na některé další vlastnosti a projevy.
Pokusné osoby (ty to dělají za peníze, zatímco pokusní králíci trpí zadarmo) byly nahnány do místností, které byly jednak vzorně uklizeny, jednak připomínaly prasečí chlívek spíše pořádného prasete, neb tam byly poházeny jenom papíry. Tam dostaly k vyplnění nějaké dotazníky, v nichž vlastně o nic nešlo; to jen aby to vypadalo. Po cestě domů jim byla dopřána šance přispět na charitu a závěrem si vzít jednu z nabízených pochutin, jablko nebo čokoládovou tyčinku. Ti, kteří pracovali v uklizeném prostoru, častěji dali na charitu víc a také častěji si vzali zdravé jablko, ti odcházející ze svinčíku, nebyli tak štědří a vrhali si více po čokoládě. Autorský tým se domnívá, že vzorně uspořádané prostředí vede jedince, který tam pobyl k lepšímu životnímu stylu: jsou štědří a pohrdají nezdravou (proč by měla být nezdravá?!?) čokoládou.
Můj názor pak je, že takové prostředí z nich může dělat svatoušky a pokrytce a také znám několik studií, které prokazují, že na charitu dají více ti, co mají máslo ne hlavě. Pak si myslí, že jsou lepší než ostatní a že si mohou dovolit cokoliv, předbíhají ve frontě a šlapou lidem na nohy. Taky kradou, když si myslí, že je nikdo nevidí.
Protože v tomto experimentu nebyl binec ještě řádně doceněn, došlo na další. V něm byly – za stejných dvojích podmínek – pokusné osoby vyzvány, aby ve stylu brainstormingu vymyslely co nejvíce použití pro pingpongový míček. Výsledek byl předem jasný: osoby pracující v prasečích chlívcích byly daleko kreativnější a měly mnohem lepší nápady, jak využít tu malou bílou kouli. A také byly mnohem méně konvenční ve výběru nabídnutých předmětů, které si ale mohly vybrat jen tak, a ne jako v minulém pokusu si je vzít domů. Závěr vyznívá jednoznačně: binec na pracovišti podporuje tvůrčí myšlení.
Jak jsem již napsal před mnoha lety: věda je jen pracné, složité a drahé dokazování lidových pranostik a každodenní zkušenosti. Kurt Vonnegut líčí příhodu svého bratra, do jehož kanceláře zavítal jednou bezpečnostní technik podniku. Když vstoupil do dveří, pouze heknul překvapením. Majitel Augiášova chléva byl na podobné reakce zvyklý a tak jen poznamenal: „Tomuhle říkáte bordel? Tak to byste měl vidět, co mám tady!“ a poklepal si na čelo.
Díky ScienceDaily mám teď odpověď na řečnickou otázku své ženy, která se opakovaně táže, kdo to bude uklízet? Najmě až umřu. Nikdo! Odkoupí to za velké peníze – jak to leží – Kathleen Vohs(ová) se svými spolupracovníky a bude to používat jako vývojové pracoviště pro co nejoriginálnější použití pingpongových míčků, což bude činnost bohulibá (až do doby, než někdo zjistí, že se dají použít jako ničivější zbraně, než je atomová a vodíková puma dohromady).
V té době se také dotváří postoj k systému, který je nazýván pořádkem. Hoši si večer ukládají kalhoty složené na puky, kluci se vysoukají z denního oděvu s pocitem, že uspořádání, v němž jej zanechali, jim ráno přináší časovou výhodu. V tomto formativním věku jsem jako nevyhraněný chlapec, byl náhle oslněn božskou pravdou hesla: Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. Viselo nad pracovním stolem otce jednoho z mých kamarádů a pokud jeho hlasatel opravdu zvládal to, co bylo pod ním, musel mít IQ genia. Má další cesta byla zcela jasná, rýsovala ji touha po einsteinovském intelektu. A to jsem ještě neznal slavnou větu hrdinky románu Páni mají radši blondýnky: Není nad inteligentsi!
Můj psací stůl byl a je předmětem nelítostné kritiky všech osob blízkých ženského pohlaví, které se v mém životě vyskytly. Snad jen moje vnučky k němu shlížejí s tichou závistí a na chalupě mi dokonce do tohoto osobního prostoru vstupují a zanechávají tu vesměs velké a nepřehlédnutelné stopy všeho druhu. Od písemností a kreseb, přes obaly od ilegálně požitých pochutin, až po bábovičky, panenky, šneky a další havěť. Až budu do nějaké prezentace s obrazy potřebovat výraz pravého, nefalšovaného hnusu a odporu, pořídím fotku-momentku své ženy v okamžiku, kdy pohlíží na důkaz mých kognitivních schopností (mimo jiné jsem zde pochopil horotvorné procesy, geologická vrásnění a další – bez této pomůcky neuchopitelné – děje).
Někdy je osud laskavý. Od včerejška nemusím čekat na svou smrt, abych byl po zásluze doceněn. ScienceDaily, co mi skutečně denně chodí, píše: Tidy desk or messy desk? Each has its benefits. To jsem volně přeložil a použil jako nadpis tohoto vědeckého sdělení. Pokud by kdo rozuměl pod pojmem „bordel“ podnik, v němž se provozuje sex za peníze, upozorňuji, že pro ten je spisovný český výraz „nevěstinec“. Pod pojmem bordel rozumím něco mnohem, mnohem vyššího, a to systém.
Holandská vědkyně Kathleen Vohs(ová) se svými spolupracovníky uspořádala serii pokusů, které konečně prověřenými metodami plně potvrzují intuitivní poznatek vyjádřený heslem, jež kdysi bylo mým imprintem (blíže o tomto mechanismu píše jeho objevitel a laureát Nobelovy ceny Konrad Lorenz; když je v kritické vývojové etapě mladé huse místo Husáka předhozen třeba míč, ta neprojeví už nikdy zájem o domácnost s Husákem a zařídí si domov, v němž je jejím partnerem míč). Holandské badatelky a badatelé uspořádali sérii pokusů, v nichž testovali vliv pracovního prostředí na výkon a také na některé další vlastnosti a projevy.
Pokusné osoby (ty to dělají za peníze, zatímco pokusní králíci trpí zadarmo) byly nahnány do místností, které byly jednak vzorně uklizeny, jednak připomínaly prasečí chlívek spíše pořádného prasete, neb tam byly poházeny jenom papíry. Tam dostaly k vyplnění nějaké dotazníky, v nichž vlastně o nic nešlo; to jen aby to vypadalo. Po cestě domů jim byla dopřána šance přispět na charitu a závěrem si vzít jednu z nabízených pochutin, jablko nebo čokoládovou tyčinku. Ti, kteří pracovali v uklizeném prostoru, častěji dali na charitu víc a také častěji si vzali zdravé jablko, ti odcházející ze svinčíku, nebyli tak štědří a vrhali si více po čokoládě. Autorský tým se domnívá, že vzorně uspořádané prostředí vede jedince, který tam pobyl k lepšímu životnímu stylu: jsou štědří a pohrdají nezdravou (proč by měla být nezdravá?!?) čokoládou.
Můj názor pak je, že takové prostředí z nich může dělat svatoušky a pokrytce a také znám několik studií, které prokazují, že na charitu dají více ti, co mají máslo ne hlavě. Pak si myslí, že jsou lepší než ostatní a že si mohou dovolit cokoliv, předbíhají ve frontě a šlapou lidem na nohy. Taky kradou, když si myslí, že je nikdo nevidí.
Protože v tomto experimentu nebyl binec ještě řádně doceněn, došlo na další. V něm byly – za stejných dvojích podmínek – pokusné osoby vyzvány, aby ve stylu brainstormingu vymyslely co nejvíce použití pro pingpongový míček. Výsledek byl předem jasný: osoby pracující v prasečích chlívcích byly daleko kreativnější a měly mnohem lepší nápady, jak využít tu malou bílou kouli. A také byly mnohem méně konvenční ve výběru nabídnutých předmětů, které si ale mohly vybrat jen tak, a ne jako v minulém pokusu si je vzít domů. Závěr vyznívá jednoznačně: binec na pracovišti podporuje tvůrčí myšlení.
Jak jsem již napsal před mnoha lety: věda je jen pracné, složité a drahé dokazování lidových pranostik a každodenní zkušenosti. Kurt Vonnegut líčí příhodu svého bratra, do jehož kanceláře zavítal jednou bezpečnostní technik podniku. Když vstoupil do dveří, pouze heknul překvapením. Majitel Augiášova chléva byl na podobné reakce zvyklý a tak jen poznamenal: „Tomuhle říkáte bordel? Tak to byste měl vidět, co mám tady!“ a poklepal si na čelo.
Díky ScienceDaily mám teď odpověď na řečnickou otázku své ženy, která se opakovaně táže, kdo to bude uklízet? Najmě až umřu. Nikdo! Odkoupí to za velké peníze – jak to leží – Kathleen Vohs(ová) se svými spolupracovníky a bude to používat jako vývojové pracoviště pro co nejoriginálnější použití pingpongových míčků, což bude činnost bohulibá (až do doby, než někdo zjistí, že se dají použít jako ničivější zbraně, než je atomová a vodíková puma dohromady).
Advokát chudých Sokol poradil Parkanové, co s výpovědí Picka
 |
| kdo si ho oblékne? |
nakukat nezákonný únik informací. Našeptávač ji tak možná dostal do vyšetřovací koluzní vazby, aby nepůsobila na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné či jinak nemařila objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání ovlivňování svědků. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) se tím již zabývá.
Kdyby byla ve vazbě už včera, bylo by to pozdě. Exministryně zveřejnila na svém webu výpovědi svědků, mj. expremiéra Petra Nečase (ODS), někdejšího ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09) či současného ministra obrany, armádního generála Vlastimila Picka. Zřejmě úmyslně vynechala jednu z jeho výpovědí. Jasná manipulace. Důvod vazby dle § 67 tr. řádu byl tím naplněn. Tím ovšem rovněž řekla vše, co věděla, takže už nehrozí, že by dál něco mařila; možná dostane od ÚOOÚ nějakou pokutu, tot vše.
Faktem je, že obviněný a jeho obhájce mají právo nahlížet do spisu od okamžiku sdělení obvinění. Nahlížet není ovšem totéž, co zveřejnit. Tím našeptávačem je její obhájce JUDr.Tomáš Sokol, který se na webu přiznává, že ji tento neobvyklý kousek doporučil. Zkušenosti k tomu má dostatečné; obhajoval Radovana Krejčíře, Bohumila Kulínského, Jiřího Paroubka, Marka Dalíka, zastupuje šéfku kladenské nemocnice Kateřinu Pancovou a exposlance Petra Kotta a další výtečníky. Je to americký "advokát chudých" Theodore Simon po česku; ten obhajoval též spousty zločinců, mj. také svého krajana Kevina Dahlgrena, podezřelého ze čtyř vražd v Brně... Kdo platí, ten vítězí, viz. Krejčíř, který, jestli to dobře počítám, už vyhrál sedmkrát u českých soudů. Nyní je to Sokolův další pokus na riziko; kdo by uvěřil osobě, která se do dějin české politiky nesmazatelně zapsala jako tzv. kolovadlo, od slova kolovat, resp. muzikantská Liduška, spíš tedy Vlastička? Ten první příměr vycházel z její politické turistiky, kdy prošla několika politickými stranami.
Napřed byla v OF, potom v ODA, následně v KDU-ČSL a nyní je v TOP 09. Druhé pojmenování jejího sklonu je svázáno s její dechovkově - pěveckou ambicí. Hlavně však s ukradenou melodií písně o Gagarinovi, z níž pro prezidenta Bushe ml. nazpívala ódu na americký radar v českých Brdech. Tomu se říká profesionální ministryně – kde ňa postavíš, tam mňa nájdeš! Tedy ve Federálním shromáždění, pak na ministerstvu zahraničí, vnitra, spravedlnosti a nakonec na ministerstvu obrany… Má holt, stejné geny jako její dávné prapředkyně - bojovnice Vlasta a Šárka z družiny Libušiných dívek, jež byly vedeny, aby bojovaly proti mužům. A formulovala svůj politický program slovy: „Bijme chlapy, ty bradaté, hloupé capy!“ První jí zavazí ministr obrany Vlastimil Picek. kterému se pokusila dát výpověď ostudná osmidenní ministryně obrany Peake, horolezkyně, co se svým šerpou dosáhne vrcholu už v základním táboře...
Ale než došlo k vydání paní Vlasty invaznímu komandu, řečeno Kalouskovou hantýrkou, došlo k jinému maléru v rezortu obrany ČR. Řečeno s klasikem; čas oponou trhnul, ale na kádrové politice se nezměnilo vůbec nic. Zvláště v rezortech, které jsou nejdůležitější pro existenci státu, tedy především na ministerstvu spravedlnosti a obrany. Platilo to rovněž v letech, kdy se do zahraničních bank zřejmě přesouvaly miliardy, ukradené z rozpočtu také ministerstva obrany. V době, které se vyšetřování týká, tedy v letech 2005 až 2007, byli ministry obrany postupně Karel Kühnl, Jiří Šedivý a Vlasta Parkanová… Protikorupční policie nedávno navrhla obžalovat 54 lidí, kteří jsou stíháni kvůli rozsáhlým manipulacím s veřejnými zakázkami na ministerstvu obrany ve stamilionech. Informoval o tom mluvčí útvaru Roman Skřepek s tím, že jde o dosud největší případ za dobu existence útvaru. Celkem 18 obviněných z celkového počtu 54 osob je stíháno pro trestný čin účast na zločinném spolčení…
Bylo léto roku 2012; nastal čas boje Kalouska o hereckou cenu Oscara po česku. Zasloužil si ji za své vystoupení ve Sněmovně ČR, kde se snažil zabrániít vydání Parkanové policii za CASY. Ve svých řečnických extempore měl jediného viníka; jen a pouze firmu American Appraisal. (American Appraisal s.r.o. je znalecký ústav zapsaný Ministerstvem spravedlnosti ČR v seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost v oboru ekonomika, a to již od roku 1993. Za dobu působení společnosti zrealizovali více než 1600 projektů ocenění v téměř čtyřiceti zemích světa. Celkový objem oceňovaného majetku činí 1,7 bilionu Kč (63 miliard €).)
Jmenoval ji asi dvacetkrát a vždy si pohrál na dokonalého znalce jazyka anglického. American Appraisal, znovu a znovu opakoval svojí „dokonalou“ výslovností. Neúnavně, otravně a oplzle ji urážel. Dvě slova a k tomu vždy přidal; “v čele stojí čistokrevný český estébák”… Připadal mi jako vyděšený a bezmezně zoufalý muž, kterému zvoní hrana. Strach a smrtelný pot - velmi výrazné symptomy hrůzy a očekávání velmi špatných věcí příštích. A mlel si svoji, že policie oslovuje právě tuto firmu, aby prověřila obchod letadel Casa. Učinila prý tak ve stylu hesla, že každého solventního zákazníka uspokojí obskurní American Appraisal. Co kdyby mu předsedkyně Sněmovny zaplatila měsíční kurz asertivity? Musí přece být nějaké fondy na sebevzdělávání poslaneckých, resp. ministerských hulvátů, co si myslí, že nad ně není a mohou si urážet, koho chtějí: “To je škvár, to je hnůj…”
Jak se dostala Parkanová do nesnází? Nákup čtyř letounů CASA za 3,5 miliardy korun a pět letadel L-159 schválila v roce 2009 vláda Mirka Topolánka (ODS). Letadla CASA však měla od začátku problémy s avionikou a nefungoval ani pasivní systém ochrany proti raketám. Letouny, které měly být už předloni nasazené v Afghánistánu, tak dokonce část roku vůbec nesměly do vzduchu. Při nákupu letadel CASA údajně vznikla škoda 658 milionů korun. Protikorupční policie viní Parkanovou ze dvou trestných činů kvůli nákupu letadel CASA pro armádu - zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku.
Vraťme se ještě o další kousek do minulosti, kdy si Kalousek sám začal s vosím hnízdem, když vyslal iniciativně finančně analytický útvar, aby mohl sledovat toky všech peněz mezi účty, resp. podezřelé zakázky pro firmu ProMoPro. Chtěl být slavný lovec korupčníků. Zloděj volá, chyťte zloděje. Prostě poslal "loajálně" kontrolu na Úřad vlády, jejímž byl členem, kde jeho vládní kolega Vondra jako vicepremiér pro Evropu úřadoval v letech 2007 až 2009. V listopadu pak finančně analytický audit narazil na podezřelé transakce okolo společnosti ProMoPro. Vládní sekce pro evropské předsednictví totiž v roce 2008 zadala firmě ProMoPro zakázku na zajištění audiovizuálních služeb. Bez výběrového řízení. Cena zakázky neměla přesáhnout 85 milionů. Úřad vlády měl na konec na krku 551 milionů. To vše během Vondrova ministrování a českého předsednictví Evropské unii.
Následovalo trestní oznámení kvůli podezřelé zakázce pro ProMoPro, které podal Kalouskův finanční analytický útvar ministerstva financí, podle jehož šetření skončilo dalších zhruba 135 milionů korun v Rakousku na účtu firmy Deeside Service Solutions. Kalousek tak kriminalizoval Sašu Vondru a dostal za to pochvalu před nastoupenou jednotkou; vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula řekl, že ještě nedostal tak detailně zmapovanou kauzu jako je ta firmy ProMoPro. Obviněno bylo přes půl tuctu osob, kromě Vondry. Nic jako šéf neviděl, neslyšel, nic ani říkat na to nebude. Má za to přece trafiku v Českém aerohildingu a slíbené velvyslancování v Izraeli. No, neber to...
Inu, a přišla pomsta; paní Vlasta, dle Starých pověstí českých jmenovkyně historicky první české vojevůdkyně, je stíhána policii pro kauzu CASA. Ty audit ProMoPra, my kontrolu předražení nákupu letadel. A máš za to vydání Parkanové. A "advokátu chudých" Tomáši Sokolovi přibyl další lukrativní džob..
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)