18 znamení, že Rusko rychle dohání Spojené Státy. Fáma k zamyšlení

Ruský medvěd je silnější, než kdy byl. Bohužel, většina Američanů tomu nerozumí. V jejich představách je Rusko ještě stále "ta bývalá zkrachovalá supervelmoc".

Od té doby se ale Rusko vzchopilo. Poté, co se stal prezidentem Vladimir Putin, ruská ekonomika začala velmi rychle růst. Dnes, je Rusko ekonomická mocnost požehnaná obrovským nerostným bohatstvím. Jejich dluh vůči HDP je velmi nízký, dokonce vykazují obchodní přebytek a mají druhou nejsilnejší armádu na planetě.

Každý kdo stále podceňuje Rusko, dělá chybu. (Níže uvedené informace vstupují do nového světla zvláště po ochlazení vztahů USA a Ruska - pozn. editor.)

 Přesvědčte se sami ze statistik:

 #1 Rusko produkuje více ropy, než kdokoliv jiný na planetě. USA jsou až třetí.

 #2 Rusko, je druhý největší vývozce ropy na světě, zatímco USA jsou nuceni dovážet více ropy něž kdokoliv jiný na planetě.

 #3 Rusko vyprodukuje nejvíce zemního plynu, USA zaujímají druhé místo.

 #4 Dnešní Evropa je z 34% zásobována ropou z Ruska.

 #5 Poměr dluhu Spojených Států vůči HDP představuje 101%. V Rusku je to pouhých 8%.

 #6 Obchodní deficit Spojených Států v loňském roce, dosahoval více než půl bilionu dolarů. Rusko trvale vykazuje značný obchodní přebytek.

 #7 Nezaměstnanost v USA představuje 7,4%. V Rusku je to 5,4%.

 #8 Během Putinových osmi let v úřadu, ruská ekonomika zdvojnásobila svou HDP, průmysl vzrostl o 75%, investice o 125% a zemědělská výroba a stavitelství taktéž zaznamenaly značný růst.

 Reálné příjmy se zdvojnásobily a průměrná mzda se zvýšila osminásobně z 80$ na 640$. Objem spotřebitelských půjček se mezi roky 2000-2006 zvýšil 45x přičemž ve stejné době, střední třída zaznamenala růst z 8 na 55 milionů obyvatel.

 Počet lidí žijících pod hranicí chudoby se snížil z 30% v roce 2000 na 14% v roce 2008.

 #9 Podle agentury Bloomberg, Rusko během posledních deseti let navýšilo své zlaté rezervy o 570 tun zlata.

 #10 Moskva je druhé nejdražší město na světě, na druhou stranu v USA najdete nejvíce nehostinné město na světě (Newark, New Jersey).

 #11 V Moskvě žije nejvíce miliardářů na světě.

 #12 Moskevský systém metra zcela zastiňuje podzemní systémy v New Yorku a Washingtonu D.C.

 #13 Spojené Státy mají nejsilnější armádu na planetě, ale Rusko je hned na druhém místě.

 #14 Rusko představilo svojí novou "téměř neslyšitelnou" jadernou ponorku, která je o dost tišší, než jakákoliv obdoba na americké straně. Ponorka třídy Borey, poháněná jaderným reaktorem nové generace dosahuje ponoru více než 1,200 stop a pojme až 20 mezikontinentálních balistických střel(ICBM). Každá tato střela může nést až deset výměnných MIRV hlavic o síle 150 kilotun.

 #15 Zatímco Barack Obama snižuje jaderný arsenál USA, Vladimir Putin tvrdě pracuje na modernizaci ruských jaderných sil.

 #16 Ruské raketové síly plánují více než 200 cvičení v druhé polovině roku 2013.

 #17 Ještě jako ministerský předseda zaplnil Vladimir Putin přední stránky novin po celém světě poté, co vylezl do kokpitu nové ruské stíhačky "páté generace" a prohlásil, že je mnohem lepší, než Americký F-22 Raptor.

 #18 Podle odhadů, má dnes Rusko uvnitř USA více špionů, než tomu bylo během studené války.

 Bohužel, pokaždé když napíšu článek o Rusku, setkám se se značným nepochopením ze strany čtenářů. Dočkám se prohlášení typu "studená válka skončila" nebo "Rusko je náš přítel", které poukazují na naprostý nedostatek porozumění současné geopolitické situaci.

 Rusko vytrvale buduje silné zahraniční vztahy s Čínou, přičemž společně představují největší strategickou hrozbu pro Spojené Státy.

 Jednoho dne, nám to dojde, doufejme však, že nebude příliš pozdě.

Krocení romské šarvátky v Havířově-Šumbarku

V pondělí 12. 8. 2013 musely v domě a před domem v ulici Mládí v havířovské městské části Šumbark zasahovat všechny hlídky republikové a městské policie proti členům problémové romské rodiny. Video pořídil jeden z obyvatel domu.

Havířov - Hodně rušno bylo v pondělí vpodvečer na šumbarském sídlišti Zadky. Policisté tam museli zasáhnout proti početné skupině romských obyvatel. Lidé v domě podepisují petici a žádají radnici, aby nebezpečné nájemníky vystěhovala. 

Situace začala gradovat po 17. hodině. K panelovému domu do ulice Mládí se postupně musely sjet všechny autohlídky republikové i městské policie, které byly v tu chvíli k dispozici. I tak měli policisté co dělat, aby situaci udrželi pod kontrolou.

Zatčení a odvozu hlavních aktérů totiž vehementně bránili jejich příbuzní. Když se snažili tři policisté zpacifikovat jednoho z opilých mužů a nasadit mu pouta, spadli všichni na ženu, která se v hysterickém záchvatu svíjela na chodníku.

Při zákroku došlo k lehkému poranění jednoho ze strážníků, který si při pádu způsobil oděrky.

Policisté nakonec dva muže naložili do služebních aut a převezli na obvodní oddělení. I tam se ale za nimi taxíkem vypravili jejich blízcí. Strážníci proto museli bránit vstup na okrsek.

„Pusťte mě dovnitř. Já s ním chci mluvit. On už bude klidný, věřte mi, já ho znám," dorážel jeden z příbuzných na strážníky. Ti ho ale drželi dále od vchodu a vytrvale vykazovali pryč.

Oba zadržení byli převezeni na záchytku a policisté je budou vyslýchat až v průběhu dneška.

"Prvopočátek celého incidentu byl v rodinném sporu. Některý z nájemníků přivolal naši hlídku, aby vyhrocenou situaci uklidnila. Slovní incident však vygradoval v napadení zakročující hlídky, při kterém došlo ke zranění jednoho policisty v oblasti kolene. Na místo byla přivolána i Městská policie Havířov, za jejíž součinnosti byli pomocí donucovacích prostředků zadrženi dva muži ve věku 23 a 39 let, kteří byli následně převezeni na obvodní oddělení k provedení dalších služebních úkonů. V dané věci policisté zahájili úkony trestního řízení pro přečin výtržnictví a přečin násilí proti úřední osobě. Policisté i nadále prověřují a dokumentují všechny okolnosti a souvislosti celého incidentu," popsal policejní mluvčí Miroslav Kolátek.

Ulice Mládí už sice není součástí tzv. starého Šumbarku, ale od vyhlášené romské čtvrti je doslova na dohled a ještě donedávna platila za poměrně klidnou část.

Nájemníci se romského klanu bojí

Lidem z domu už došla trpělivost a začali podepisovat petici za vystěhování problémové rodiny jinam. "Máme strach. Jsou s nimi věčně problémy, vyhrožují nám. Bojíme se pouštět naše děti ven," řekli nájemníci.

„Je to tady strašné a má to být ještě horší. Z velkých bytů 5+1 prý mají dělat menší sociální byty, takže tady bude ještě více lidí. Mám dvě malé děti a samotné je ven nepustím ani náhodou, nemůžu si to dovolit. Agresivní nejsou totiž jenom ti dospělí, ale i ti jejich malí. Ani nevím, kolik jich v tom bytě žije. Pokaždé, když jdu kolem, tak je tam někdo jiný," popsala situace v domě jedna nájemnice.

„Je to problém skutečně této rodiny, která není schopna se přizpůsobit životu v naší společnosti. Ty hádky jsou každodenní. My máme mentálně postižené dítě a toho věčného kraválu se bojí a bojíme se i my. Nedovedu pochopit, proč se oni nedovedou s námi sžít. Ať jim dá někdo nějaké desatero slušného chování," řekl další nájemník.

Podle dostupných informací se jejich přání ve vystěhování zřejmě naplní, protože rodině končí nájemní smlouva a radnice jim ji patrně nenechá prodloužit.

Už dopoledne se k situaci vyjádřil primátor Havířova Zdeněk Osmanczyk. Právě on inicioval schůzku největších vlastníků bytů, kde se jednalo především o opatřeních vedoucích k zajištění klidného bydlení slušných nájemníků. Deník o tom informoval v článku: Na problémové nájemníky chtějí v Havířově silnější páky

Primátor: Minorita nám nebude určovat styl života

„O události jsem byl informován od ředitele Městské realitní agentury i městské policie už včera a dneska jsem získal další informace. Schází nám legislativní nástroje k tomu, abychom mohli zakročit rázně. Částečně by mohl pomoci nový občanský zákoník. U této konkrétní rodiny mám takové informace, že jde skutečně o problémové nájemníky, kterým končí nájemní smlouva a nebude jim prodloužena. Pokud by se problémy do té doby ještě opakovaly, dáme návrh na soudní vystěhování, což je ovšem otázka i čtyř měsíců. Je škoda, že my nemůžeme exekučně tyto lidi okamžitě vystěhovat. Město připravuje nové podmínky pro přidělování městských bytů, aby se do nich mohli stěhovat jen ti slušní. Adresoval bych těm, kterým se tady nelíbí a dělají problémy, aby se přestěhovali jinde. Nenecháme si vnucovat jiný styl života, než který je běžný a normální. To znamená, že minorita nám nebude určovat, jak my máme žít," řekl v úterý dopoledne primátor Osmanczyk.

Ani ryba ani rak, ani baba ani chlap

Dosud jsem na takové téma ani řádku nenapsal. Nevím jak tohle zvládnu, když si uvážím, že lidé čtou jen to co chtějí, nikoliv to, co je napsáno. To mi může dosvědčit mnoho blogerů. Setkávám se s tím v diskuzích, kdy se bloger hájí, že to nepřečetli jeho kritici správně. No pokusím se.

V Německu, hned po Austrálii uvedou do života 1.listopadu zákon, kde se uzná třetí pohlaví. Tedy už známé pohlaví mužské, pohlaví ženské a teď pohlaví neutrální, tedy dvojité. No nic by na tom nebylo divného, jen to, že jim zavedou zvláštní záchodky. Vidím za tím ihned miliony vydaných peněz na víc, za předělávání záchodů v restauracích, na nádražích, v hotelích a všude jinde. Na druhé straně to nemusí  být tak horké, dejme tomu, že se záchody začnou budovat jen v nově postavených budovách. Nu ale, evropská unie je docela neúprosný vlkodlak  a když si nějaký úředník umane, že být bez třetího záchodku je nic než neúcta k lidem jako jsme my, pouze mají to i to, tak tyhle změny se začnou zdát více reálné, než nereálné a záchody budou v další pětiletce naší slavné unie upřednostňovány.

Zamysleme se na chvíli nad takovým záchodkem třetího, tedy neurčitého pohlaví. Co tam zabudují? Jak to vymyslí, to by mě zajímalo. Ve své prosté naivitě vidím, že na mužských záchodech jsou mušle na stojáka, a sedací záchody na sedáka. Ty jsou kryté dveřmi a tak dál. Tedy je v té kabince jakési optimální soukromí. No soukromí, když si zacpete uši a nos, tak to soukromí je. Na ženských záchodech jsou jen sedací zařízení, bez mušlí, pochopitelně proč a tam je rovněž jakési soukromí. Takže teď jsem s rozumem u konce. Co chtějí zabudovat na dvojpohlavní záchod? Aha, už to mám. Každá kabinka bude mít sedací mušli a stojací mušli, ne? Jinak nevím , proč tohle zavádí. Omlouvám se za svoji neskutečnou nechápavost, ale to je jediné snad, co mě napadá.

Čili, kdo jde do kabinky, má možnost se odlehčit ve stoje a nebo v sedě. Když to ale přijde na jednoho z obou pohlaví zajednou? No pozdrav pánbůh. Snad to vyřeší i v takových krizových momentech. A nebo tam bude cedulka, která bude znít asi takto.

Upozornění. Pokud se dostanete do neřešitelné situace a musíte použít oba vývody najednou, sedněte si prosím a dejte tomu průchod. Speciálně vyhřeznutá přední část mušle vám pomůže k bezpečnému zakotvení a tím i k výkonu vaší dvojité potřeby. Vaši nádražáci. (například)

To nezní špatně a nakonec kdo jiný tam bude chodit, než právě lidé jako jsme my, pouze mají to i to, ne? Takže vše se zdá v pořádku. Pak ale je tu ještě jeden problém. Tihle lidé a nikdo jim to nemůže mít za zlé, se stydí za svoji vybavenost. Nikde jsem ještě neviděl, nebo neslyšel, že by se někdo k téhle „zajímavosti“ hlásil veřejně. Ono by to nevyznělo košer, nebo jo? Takže nyní se zadívejme na vteřinku na tři záchody po fotbalovém zápase. Chlapi spěchají na mužský záchod plní piva, ženy na ženský a tu a tam se někdo snaží nenápadně vsunout do dvojpohlavního zázraku století, záchodku pro „jiné“. Myslíte, že se takový chudák, raději pomočí, než by v tom shonu hrdě ukázal, že on-ona je on-ona? Čili pomohli jim? Nevím, podle mne snad ani ne. Najednou to musí VEŘEJNĚ přiznat. Ne že by to bylo něco nového, tohle je známá věc po staletí, jen se o ní nemluví a nemluvilo. Takže nevím, ale nemám z toho dobrý pocit. A to myslím vážně. Postupně náš veliký bratr nahlédne do dalšího lidkého soukromí. Sice od lékařů to asi vědí, ale statistika nemusí být přesná. Stačí dát k záchodům „bezpečnostní kamery chránící nás proti kriminalitě“, jak jinak a mají vše na záznamu na věky. Ti zatracení vládci budou po čase vědět i to, kdo má ho a kdo ji a kdo má to i to.

A uvnitř záchodků, co se tam může dít? No ani bych nechtěl poslouchat ty konverzace.  Nebo hanbivé pohledy. Je to takové zveřejnění utajovaného. Proč to má veřejnost vědět? A na víc, u záchodů stávají někdy lidé, hlavně chlapi, kteří si všimnou takového člověka a už slyším poznámky: „Hele, nechceš s to rozdát ve trojce? Tuhle Mája by to s tebou zkusila a já také.“ Nebo tak nějak, víte jak to myslím, nebo jak by to oni mysleli, ne já. Já jen tak vymýšlím.

Se vší vážností pro takové lidi chci jen poznamenat, že dosud to řešili asi tak, jako by spěchali všichni na „velkou“. A tam se rozhodli jak to udělají s tou „malou“. Samozřejmě, že ten kdo se cítil více ženou a dokonce i ženské oblečení nosil, šel na záchod ženský, ten druhý, který se oblékal jako muž, použil mužsky záchod. Fungovalo to. Pokud ne a tohle vše se bude zavádět na jejich požadavek, pak píšu zbytečně. Jen mě zaujal článek, který vyvolal jisté pochyby a otázky. Snad jsem toho neřekl tak moc. Neužil jsem slovo babochlap, nevysmíval jsem se, beru to vážně s ohledem na závažnost takové situace.

Protože závěrem jen tolik, že procenta lidí s obojím pohlavím, si myslím, nejsou tak jasná. Ale podle takové snahy jim utvořit příjemné prostředí při konání lidské potřeby usuzuji, že se počet „mám to i to“ zvyšuje. Nebo jich více vylézá na světlo světa? Budeme si muset zvykat na všechno. Jednou i oni budou pochodovat Prahou a hrdě se hlásit ke všemu, co nám nebe nedopřálo a jim ano. My máme jen jedno, oni dvě. Kdo je víc? A budeme muset smutně stát a nebo jen šoupat nohama. Budou mít pravdu.

autor: Frank Krejčí

ODS hledá zachránce. Jenže žádný nepřichází

O tom, že něco s občanskými demokraty není něco v pořádku se mluví už delší dobu. Kromě postupně klesajících preferencí i zmenšující se členské základny (to se však netýká pouze ODS) se to ukazuje i v tom, že se zatím neobjevil v řadách strany nikdo, kdo by se stávajícím stavem mohl v pozitivním smyslu něco udělat.

Tím někým se po volbách v roce 2010 zdál být Petr Nečas. Místo obhroublého Topolánka, který se neštítil používat nepříliš diplomatický slovník, kamarádíčkoval se s Dalíkem a dalšími kontroverzními postavičkami a vedl neustálý boj na život a na smrt s Paroubkem, zaujal Petr Nečas, člověk do té doby nepošpiněný kauzami, někdo, kdo má v pořádku i rodinný život, někdo kdo působil aspoň trochu seriozně. Stačilo pár let, a maska politika a iluze lidí opadly.

Jenže problém nespočívá jen v tom, že expředseda ODS se neukázal být tím spasitelem kterého strana potřebovala už před několika lety a ne až teď. Problém je v tom, že ani nikdo na špici stranické pyramidy na tom není lépe. Němcová, Benda, Sobotka či Blažek. To všechno jsou politikové, kteří už ve svých dobře placených křeslech sedí X let. Nemůžou tedy stranu zachránit, ba naopak, za její stav jsou spoluzodpovědní. Často navíc modráskům škodí.

Krásným příkladem může být Miroslava Němcová. Sice za sebou nemá žádný vážný průšvih, ovšem stejně tak ani jakýkoli viditelný kus práce. A co se týká jejího chování, škoda mluvit. Výrazivo, ale především reakce na to, když něco není po jejím a zdánlivě ''nedoceňuje'' to, že jedná s třetím nejvyšším ve státě svědčí něco o osobnosti a na popularitě a důvěryhodnosti sotva přidává. Martin Kuba se zase v dost nevhodnou dobu schází s jedním z tzv. kmotrů, za něhož je navíc sám považovaný. Na Marka Bendu se stačí jen podívat a hned člověk ví, že tohle individuum v budoucnu v televizi vídat nechce. A že by mělo rozhodovat o jeho budoucnosti? To už vůbec ne.

Světlou výjimku mohl a možná i stále může představovat Jiří Pospíšil. Je stále v živé paměti, jak byl nejoblíbenější ministr Nečasovy vlády katapultován ze svého úřadu. Navíc se, narozdíl od svých kolegů, zachoval rozumě když se ukázalo, že posvátná stojednička ve sněmovně prostě není a uznal nové volby jako řešení. Ovšem ani pan Pospíšil zatím netáhne tak, jak by asi strana chtěla.

Vrcholem všeho mohl být návrat Václava Klause do strany, kterou před lety založil. Kromě jeho odmítnutí takového kroku se však ani strana samotná nedokázala dohodnout, zda by ho přijmula s otevřenou náručí. Navíc očekávat vydatnou pomoc od někoho, kdo už svého času spoluzlikvidoval pověst své strany i České repubiky v zahraničí, na konci svého prezidentského úřadování ztratil podstatnou část důvěry veřejnosti a nejen věkově je už zkrátka za zenitem, to také o něčem svědčí.

A tak se ODS nadále vytrácí. Jde dál tunelem, v němž však v dálce nebliká ani náznak světla. Tunelem, kterému se během dalšího volebního klání může zřítit strop.

autor: Michal Sobecký

Když se pes chytá za vlastní ocas

Když se člověk na takového psa dívá, obvykle se neubrání úsměvu. Samozřejmě, pokud ten pes z toho není zuřivý, či se nepomate. Bohužel už ne tak úsměvné je, když se něco podobného děje v ekonomice.

Lidé si představují růst (jakékoli) civilizace jako růst hmotného blahobytu, což je u mnoha,především mladých, v pozadí spojeno s přáním nemuset nic dělat. Maximálně pak dělat pouze to, co mne baví.  A zdá se, že v tom je zakopáno jádro pudla, protože nás přestává bavit smysluplná práce, ale baví nás především zábava. U mladých je to často spojeno ještě s adrenalínem. Provozování zábavy však má omezený efekt blaha. Ten kdo se baví přijde o blaho krátce po té, co zábava skončila, ten kdo na tom vydělá se baví (pokud vůbec) z toho, že mu roste konto. Pro mnohé se bohužel stala zábava hlavní náplní života. Tím se stali pro společnost vlastně nepotřebnými, protože společnosti jako celku nic nepřináší, protože jejich činnost, pokud je činností hlavní, ztrácí společenský smysl.

Nabídky smysluplné práce ale bohužel na této planetě postupně ubývá. Jednak pro to, že díky dělbě práce, která zvyšuje produktivitu práce tím, že výsledný produkt, který je jako celek nositelem smyslu tohoto produktu, rozdělí na drobné části a částice, ve kterých se smysl celku ztrácí. A tím bere tomu, kdo to vyrábí, radost z dokončeného díla. Srovnejte si třeba rozdíl pocitů např. bratří Veverků, kteří sestrojili první moderní pluh s pocitem dělníka, který pracuje u lisu na stříhání radlice.

Protože růst produktivity zaváděním linek narazil na nedokonalost člověka a jeho různých omezení, které jsou vlastní živým bytostem, začaly se tyto omezující „součásti“ výroby nahrazovat stroji. Tím se rodí zárodek problému – za stroje se neplatí sociální a zdravotní daň, přesto, že lidé kteří takto z práce „vypadli“ tím své zdravotní a sociální problémy nezrušili a tak se o ně musí postarat stát. Problém narůstá tím, že stroje, které vyřadily lidi z práce, si rozhodně nepůjdou koupit produkt, který vyrábějí a který si před tím lidé, teď vyřazení z práce, mohli koupit. Tím se zmenší odbyt a stát dostane méně na daních, takže bude mít méně na sociální a zdravotní péči. Protože se zmenšil odbyt,  a klesají zisky, je třeba ušetřit na nákladech a protože lidská práce je ve výrobě složka s nejvyššími náklady a nejmenší spolehlivostí, hledá se cesta jak nahradit další lidskou sílu opět stroji. V tomto kruhu (jako ten pes, co se honí za vlastním ocasem) nelze problém nikdy vyřešit. Dočasně lze kruh o něco zvětšit, ale se stejným efektem. Hledají se nové pracovní příležitosti. Když se nějaká najde tak se konstatuje, že práce musí být efektivní a že musíme zvýšit produktivitu práce. Přání zvýšit produktivitu práce není nic jiného než jak stejný, nebo pokud možno ještě větší množství produktů, vyrobit s menším počtem lidí. Tudy teda cesta, která by měla trvalý úspěch, rozhodně nevede.

Ti, kterých se to netýká jsou ti, kteří o tom rozhodují. Přesto, že jsou často velmi rozmařilí a utrácejí o sto šest, je jich zatraceně málo, ve srovnání s těmi druhými, aby stihli skoupit produkci strojů, které nasadili místo lidí. Naštěstí. Protože pak by se tento špatně navržený model nemohl nikdy zhroutit. Stačili by si sami. Politický obraz doby bohužel zatím ukazuje, že používané modely „ekonomiky“ aplikované na řízení státu jsou stejně „efektivní“ v politice jako v ekonomice. Námitka, že některé státy jsou na tom dobře, neobstojí. Ano, jsou na tom některé celkem dobře, ale to proto, že své problémy přelévají za hranice. Kapacita tohoto postupu se postupně vyčerpává. Převod výroby do laciné Číny se zpomaluje, protože Čína je na vzestupu a lidé tam již nevystačí s malými platy. No, ještě zbývá Afrika. Hurá! Ale jak dlouho bude trvat, než se tam odehraje něco podobného jako v Číně? Ledaže se my mezi tím dostaneme do kategorie hospodářsky neprosperujících a tedy s lacinou pracovní silou … A jsme zase u psího ocasu.

Kudy z toho ven? No rozhodně to nebude lehká cesta. Složitost celého procesu spočívá v tom, že ti bez práce a bez peněz jednak nerozhodují a nemají ani představu racionálního řešení. Pokud zůstane hlavním hnacím principem trvalý růst, je úplně jedno kdo to bude řídit. Jednak v tom, že ti co rozhodují nemají potřebu na jim vyhovujícím systému něco měnit. Jediná naděje je v tom, že většina z nich jsou inteligentní a schopní jedinci a že jim snad jednou dojde, že to nakonec zničí i je. Tady nemám na mysli revoluci, či něco podobného. Tady mám na mysli to, že příroda už dlouho neunese další nápor znečišťování a devastace Matky Země. A to dokonce i za sci-fi předpokladu, že všechnu práci už budou dělat stroje a  nezaměstnaní budou dostávat příspěvek v nezaměstnanosti, který je pohodlně uživí. Bezuzdná těžba čehokoli, deštnými pralesy počínaje, surovinami a  rybami v moři konče, s návazným systémem devastace  Země odpady, nakonec změní rovnováhu systému života tak, že se experimentálně  (a asi jednou provždy) prokáže, že trvalý život na Zemi je možný i bez člověka a nebo možná jen bez člověka. Když Země mohla dále existovat bez mamutů, kteří se za svůj odchod nezasloužili, bude moci existovat i bez lidí, kteří dělají vše pro to, aby k tomu došlo co nejdříve.

Buďme skromní nejen jako jednotlivci, ale i jako společnost. Zastavme rozvoj ve hmotě a zahajme rozvoj v duchu. Hledejme a vytvářejme kvalitu ne ve věcech, ale v člověku.