Děkuji Ti Sněmovno, ale jak dál?

Tak konečně vymeteno
Tak jsi se konečně rozpustila ty jedna rozpustilá. Ale trvalo ti to, než jsi na to přišla. Já vím, drželi se zuby nehty paní a páni poslanci z ODS. Asi kvůli panu Nečasovi, který nyní nemá na výživné. No „mladá kočka“ stojí dost peněz co? Jen tak mimochodem, ve srovnání s paní Radkou to byl hodně velký pád do hlubin. No co, proti gustu žádný dišputát, akorát je třeba na něj mít. Že prý by ještě dokončili ten legislativní proces. Jaká hloupá zástěrka hovořit o odpovědnosti v jejich podání, když se celou dobu projevovali různými skandály, výmysly typu druhého pilíře, do kterého vstoupilo pár nadšenců majících ještě důvěru v myšlenkovou dokonalost bývalé koalice

          Někteří kvůli tomu rozbili své politické strany, aby vytvořili politickou zrůdu zvanou LIDEM jenom proto, aby mohli být dále u moci a aby nakonec snad prohlédli a podrazili své ochránce – ODS a TOP 09, čímž se zjevně sami nadobro vymazali z politického života a přeměnili se v politické mrtvoly. V co zejména doufám, že za svého života již nebudu muset hledět na předsedkyni LIDEM paní Peak, protože bych za použití citátu z Černých Baronů musel konstatovat, že se mi chce zase zvracet, protože letos, se mi chtělo opravdu často.

            Pan JUDr. /plzeňský/  Benda, jak toho já jsem rád viděl. Vidíte i přes to, že jeho disertační práci by jako práci semestrální dokázal napsat student prvního semestru bez knih a studijních materiálů mezi dvěma tanci na diskotéce, tak řekne: „Promiňte“! / rozuměj  jsem hloupej, že mi to nevyšlo/ a sedí si v poslanecké sněmovně dál. Ve skutečné demokracii, které má pan Benda pouze plná ústa, ale skutek utek, by se normálně omluvil, sbalil si svých pět švestek a potichu opustil Sněmovnu. No ale proč by to dělal, když mu to ODS baští. Jak si ten člověk myslel, že může mít moji důvěru. Jeho vystupování v médiích s neustále udiveným výrazem ve své nevýrazné tváři, zejména při obhajobě církevních restitucí, kdy se podivoval nad tím, jak někdo může být proti, mě utvrzovalo v myšlence, že snad své vystoupení nemůže myslet vážně.

            Rád jsem měl i pana doktora přírodních věd Nečase, zejména jeho skvěle nepadnoucí sako, hodně ošuntělé, s faldami od tuků na břiše. No a tak nás jezdil reprezentovat i do centra EU. Hrůza pohledět. No, to by tak ani nevadilo, kdyby odsud přivezl také něco pozitivního. Asi si odsud přivezl návod, jak na to z dílny tvůrců pořadů: Jistě pane ministře a Jistě pane premiére. Tento styl po té aplikoval na nesmírně agilní státní úřednici Naftovou, která jeho i ODS dovedla k úspěšnému pádu až na dno politické scény. Ono je ale třeba někdy dopadnout až na samé dno, aby se jeden mohl konečně odrazit od pevné země a ne splývat a pomalu padat na dno jako kus dřeva pomalu se nasakující vodou. Kromě neschopnosti řídit stát a svoji stranu přinesl i jisté plus. Tím, jak již zcela bezostyšně spolupracovala ODS a ostatní strany s různými kmotry a lobisty ulehčil policii práci nad rozkrýváním korupce a konečně vstoupila na místa jinak jí zapovězená.

            Bohužel na to doplatil pouze jediný – poslanec Rath a Kot s Pancovou. Salačová ta to raději odpískala, ale je žalobci platná jak mrtvému zimník, protože si nic nepamatuje pořád hovoří o věcech z doslechu a dovozuje závěry, že to mohl být právě Rath, kdo bral úplatky, což by dle našeho práva trestního neměla, ale nikomu to nevadí. Cílem asi je alespoň někoho zavřít. No, nevím co mápolicie v ruce, ale domnívám se, že to nebude žádná sláva a proto jsem opravdu zvědav jak to dopadne. Zatím bych to viděl tak, že na Ratha budou muset něco vymyslet, aby alespoň trest dosáhl doby vazby. Jestli to Rath se Salačovou sbírali jako sponzorské dary pro SOCDEM, no tak to se máme asi po volbách na co těšit pokud vyhrají sociální demokraté.

            Pan stínový ministr Mládek, ano to je opravdu klasa, ale ne A, ale Z. Nevím, čím se živil, než vstoupil do poslanecké sněmovny, ale sdělit nejobtížněji se živícím osobám - živnostníkům, že jsou parazité, na to muselo padnout asi několik sklenic pěnivého moku a nějaká ta kořalička. Předem podotýkám, že nejsem živnostník a nikdy jsem jím nebyl. A doufám, že ani nebudu. Obdivuji ty, kteří se do toho pustí a dokáží se uživit, zejména v dnešní složité době. Nemají to opravdu lehké, stát jim negarantuje nic jenom možnost podnikat a platit daně. Opravdu nic moc zabezpečení. Stát jim hodně dluží, ale tak trochu je to i naopak, protože i u nich se najdou pěkní vykukové. Tak a tenhle pán se tlačí do ministerské funkce. Místo, aby se jim v opozici snažil ulehčit život, tak je nazve parazity. Tak takový ministr by mi opravdu nevyhovoval. Snad bude mít tolik rozumu a kandidovat do sněmovny ani ministerského křesla nebude.

            Abych snad nezapomenul na „Dámu s květinami“ paní Němcovou. Něco jako pan Nečas, nemastná neslaná. Žádný skandál nebo problém, ale také nic zvláštního a podnětného. Ve svém vystoupení na dnešním jednání sněmovny hájila nedopracovanou legislativu a hrozila problémy, strašila a strašila…… Ne tuto dámu bych ve sněmovně opravdu nechtěl. To mi byl milejší pan Topolánek se svým:“ Kalousku si jednička“, než tenhle poslanecký skvost. Myslím, že by jí svědčila práce ve výzkumáku, jako ostatně i dalším osmdesáti procentům bývalé sněmovny, protože je rozhodně lepší nic nevyzkoumat, než dávat občanům tohoto státu takové paskvily, kterým se odvažují říkat zákony a jejichž životnost jako celku je neplatná již při jejich schválení, aby následovaly další a další změny svědčící, ne zrovna o systémovém přístupu polykačů daní, když jejich finální produkt nazývající se zákon má asi tak stejnou hodnotu jako finální produkt lidského metabolismu. Zkoušel jsem kdysi paní Němcové poslat E-mail, bohužel se mi stále vracel. Asi si vypnula schránku, protože to co se na ni valilo od občanů, již nedokázala unést a raději se zamkla ve své kanceláři, aby se od reality oprostila.

            Chtěl jsem to vyřešit tím, že jsem oslovil komunistického poslance Filipa, rovněž e-mailem, aby jí dopis doručil. Neozval se mi ani Filip, ani Němcová.

            Skvělou akvizicí ODS je i pan poslanec Evropského parlamentu Zahradil. Muž decentně vystupující, se spisovným vyjadřováním, rádoby distingovaný, spíše však narcistní, jehož vystoupení v evropském parlamentu jsou asi tak častá jako noty na buben v opeře. Je tam spolu s ostatními pěkně ukrytý s tučnými dietami a platem, ještě bezvýznamnější jako předchozí polykači daní.

            Nelze ovšem zapomenout na skvělého pana Ranfdorfa. Ten se komunistům obzvláště povedl. Prochází pravidelně branou Evropského parlamentů, aby se pouze zapsal a ani neotevřel dveře své kanceláře. Jó, finančně náročný způsob života chce své. Jeho zázrační sponzoři stojí také za pozornost. Tak tedy i zde mám velké pochybnosti.

            No podobně jako pan Benda je na tom i pan Dolejš poslanec za KSČM. Ten si zcela jasně řekl o úplatek za protlačení zbrojařského kšeftu a sedí tam stejně jako Benda. Tak tady si tedy nemají co vyčítat a tento člověk je pro mě silně nedůvěryhodný. Oba se měli v tichosti poroučet a být rádi, že to nedopadlo hůře, zejména pro pana Dolejše.

            Ráno jsem poslouchal v rozhlase paní Bobošíkovou: …. že jako prý by prezident Klaus zachránil republiku. Ta dáma má hrozně krátkou paměť. Vždyť to byl práce pan prezident Klaus, který spolu s panem Ježkem a jejich přisluhovači a nohsledy vydrancovali republiku a hrůzy volného trhu, který pan Klaus prosazoval řešíme ještě dodnes. To pomíjím znalecká vystoupení o globálním oteplování váháním s podpisem „Evropské ústavy“ a podobně.  Pěkně děkuji za takový návrat.  Jediné v čem s ním mohu souhlasit je to, že jsem euroskeptik. Na druhé straně však dlužno dodat, že když už tam jsme, tak je třeba spolupracovat a ne být stále v opozici.Tak se Suverenitou a prezidentem Klausem to asi taky nebude.

            Nemohu také nezmínit „miláčka národa“ pana Kalouska bývalého to ministra financí. Domníval jsem se, že jako dlouhodobý ministr financí už mohl pochopit, že bez investic to nejde. Stále opakoval, že se musí šetřit, ale s tím se nedá daleko dojít, protože není důležité šetřit, důležité je neutrácet!! A utrácelo se všude a hodně. Nápad převést DPH na důchody byl opravdu slabomyslný. Vždyť ta má sloužit k investicím do podnikání rozvoje trhu a vzdělanosti. Státní podniky hamounily miliardy, které mohly sloužit jako investice do jiných odvětví, která potřebovala oživit. Je smutné, že na to musela přijít až vláda pana Rusnoka v demisi. Jistě pan Kalousek je skvělým rétorem, bohužel již dost ohraným a nevymýšlejícím nic nového. Nepochybně se mu podaří dostat se do sněmovny díky panu Schwazenbergovi, který si nechává říkat kníže. V Rakousku by za to byl stíhán, ale tady mu pochlebují a snad by mu vlezli i tam, kde záda ztrácí slušný název. To, že si ho na prezidentském stolci lidé nepřejí, je však naprosto zřejmé a stopka, kterou mu lidé vystavili by jej měla varovat a ne mu říci, aby se cítil ukřivděný a dával to ostentativně najevo. Měl by si také uvědomit, že je pouze maskotem strany v područí pana Kalouska.

           Nelze nevzpomenout Věci veřejné, také již politickou mrtvolu. Politika není podnikání, což zřejmě přehlédl pan Bárta nadšená z toho, že poslankyně Klasnová vložila svou ruku do jeho. V euforii to neopomenul připomenout na některých"tajných" jednání". Že moc tajná nebyla se projevilo záhy a jsa podražen vlastními lidmi klidil se z ministerstva dopravy rychlejji, než si ohřál židli. Pan John byl možná dobrý novinář a díky němu a jeho rétorským schopnostem snad VV přišli k nějakému tomu hlasu. Rychle to díky němu také prohospodařili. Nepořádek, který však udělal v policii naprosto diletantským přístupem se řeší ještě dnes. Je také pouze figurkou na šachovnici, která však zcela postrádá významu. Stal se nejen mrtvolou politickou, ale i profesní.

            Vzpomenul jsem jenom ty nejzářivější případy. Možná jsem na někoho nebo něco zapomenul, ale myslím, že i tak je tento výčet naprosto dostatečný.

            Zbývá tedy pouze rozluštit otázku koho poctít důvěrou pro příští volební období. Napadá mě, že snad nevím o nikom, kdo by si to zasloužil. Je to smutné, ale bohužel již to po několik volebních období nevím. Snad si vy ostatní budete vědět rady lépe. Je mi úplně jedno jaká strana to bude, jenom bych si přál někoho, komu půjde skutečně o naši krásnou zem více, než o jeho vlastní zájmy.
autor: Pavel Kynčil

Jezdím na červenou. Mám na to. Body neřeším. Platím totiž rychle!

Pražský magistrát si mne ruce, že od začátku roku vybral na pokutách ve zkráceném řízení 25 miliónů korun. Umožňuje to nový zákon, tak proč ne. Ono zkrácené řízení sice plní městskou pokladnu, zároveň ale nechává čistý bodový rejstřík řidiče. Ale je rozumné řešit takto například i jízdu na červenou?

Novela zákona konečně přinesla konec tzv. osoby blízké. Nevím, jestli pan Stanislav Huml trochu nepřestřelil, když tvrdí, že dříve osmdesát procent přestupků končilo v koši kvůli osobě blízké, ale budiž. Co mi ale příjde zvláštní, že tento odborník na dopravní problematiku obhajuje i to, že se můžu z přestupku lechce vykoupit. Stačí mít peníze a platit rychle. Konkrétní řidič totiž uvádí, že po jízdě na červenou počítal s pokutou 2500 Kč a pěti trestnými body. Dostal pokutu tisíc a o body nepřišel. Byl by hlupák, kdyby se proti tomu ještě bránil.

Pokud už teda města přistoupí k tomu, že odpustí body, proč ještě snižovat samotnou pokutu? Už tak jsou pokuty v porovnání s vyspělým zahraničím nízké a ještě se snižují? Proč? A dostat za jízdu na červenou tisíc korun pokuty je směšné! Navíc kde je ten výchovný účinek, když ani o ty body nepřijdu. Jistě, pokud budu vydělávat málo, asi si to příště rozmyslím, jestli si na zelenou počkám. Pokud budu vydělávat dost, řešit nemusím! Platím dobře, platím rád, chtělo by se parafrázovat jednu filmovou hlášku. Ale byla novela zákona myšlena takto? Myslím, že ne.

Další argumenty, že se lze domnívat, že z dokumentace by nebylo možné řidiče jednoznačně usvědčit, a proto se volí tato „sleva“, mi připadají taky dost zvláštní. Kamery a radary dělají tak kvalitní fotky, že by se za ně člověk nemusel stydět ani na občance. Taky podle toho stojí. Ale právě proto asi tolik stojí, aby tu kvalitní důkazovou dokumentaci uměly poskytnout.

Nijak mě neuklidnila ani mluvčí magistrátu Tereza Králová. Na obhajobu uvádí, že takto mohou řešit jen méně závažné přestupky, kdy nehrozí odebrání řidičáku. Třeba při překročení rychlosti v obci o 40 kilometrů a více. To myslí vážně? Takže jízda na červenou rychlostí třeba 80 km/h je v pořádku, dostanu řekněme dva tisíce pokuty a jede se dál? V tom případě je něco špatně.

Jen na závěr jedna řečnická. Kolik tak může stát kompletní léčba, včetně rehabilitace, tří dětí sražených na přechodu pro chodce řidičem jedoucím na červenou? Ovšem za předpokladu, že takovou nehodu vůbec přežijí. Možná se pak ta částka 25 miliónů korun nebude jevit až tak zázračně vysoká.
autor: Martin Náplava

Jablko sváru za plotem?

Nový občanský zákoník je pojem. Jednak proto, že jsou to již desetiletí, po která nebyly povinnosti a práva občanů „renovovány“, ale také proto, že tento nový kodex se dotkne snad opravdu každého z nás. A když říkám „dotkne“, myslím tím, že některou z těch tisíců změn pocítíme od 1. ledna 2014 v našem každodenním životě. Protože takový nový občanský zákoník je. Možná nejlépe jeho ambice upravovat skutečně běžný život občanů vystihuje fakt, že s ním přijdou změny také v tzv. sousedských sporech. Tyto bitvy a války mezi občany žijícími „přes plot“ nebo prostě vedle sebe jsou mezi námi od nepaměti. Byly tu za všech režimů, za všech státních zřízení, i za demokracie. Ani ta, i když je podle mne snad tím nejlepším, co lidstvo vymyslelo, sousedské spory nevyřešila. Dokáže to snad nový občanský zákoník?

„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého,“ říká jedno moc pěkné heslo. Ovšem kámen úrazu je, že když člověk narazí svou svobodou na svobodu druhého, často upřednostní raději rozvoj své svobody, než aby respektoval svobodu druhého. A ještě horším problémem je, že těch hranic je strašně moc, vzájemně se prolínají a rozeznat je není jednoduché, občas je to nemožné i pro nezaujatého pozorovatele.

Snad nejkřiklavějším případem sousedských sporů jsou spory o hrušky. Nebo o cokoliv jiného, co roste na stromě, který se, jak roste, začne naklánět přes plot oddělující jeden pozemek od druhého, sousedova pozemku. A hrušky (jablka, třešně, broskve apod.) začnou padat k sousedovi. Ten se ale kupodivu neobtěžuje s tím, aby hrušky sesbíral a odnesl je zpět svému majiteli, nýbrž je posbírá a odnese je k zavaření pro vlastní účely. A na světě je spor, který mnohdy z malicherných začátků přeroste ve skutečnou nenávist, u které už za pár let ani jedna strana netuší, proč vlastně vznikla. Nadávky, ale nemálo kdy také násilí se stanou součástí občanského – sousedského soužití, což ničí životy i lidem v okolí.    

Krásně to myslím vystihl zpěvák Pavel Dobeš v písni příznačně nazvané „Hruška“. Pamatujete na tyto verše?

"Kdyby šlo enom o politiku,
to bysme spolu popili,
našli bysme si drahu putyku
a tyděň by sme řešili.

Vy stě si ale popletla pojem,
tu idě o hrušky a mam taky dojem,
že to se řeši jedině bojem
za použiti nasili,"

Ano, hrušky popadané na sousedovu zahradu nás často dokážou rozčílit více než politická situace, i když vypadá tak, jak v posledních týdnech. Podobné spory ale končí také u soudu. Letos se až k Ústavnímu soudu dostal spor dvou rodin žijících v sousedství, z nichž jedna si stěžovala na to, že ji ta druhá obtěžuje kouřem, popílkem a prachy ze zahradního grilování. A takových příkladů je bohužel poměrně hodně.

A jak že řeší „spor o hrušky“ nový občanský zákoník? Pokud hrušky spadnou za plot k sousedovi, stávají se jeho majetkem a on s nimi může nakládat, jak se mu zlíbí. Zjednodušeně řečeno. Stejně tak ale může, nebo spíše musí nakládat, jak se mu zlíbí například s opadaným listím, které mu oproti hruškám znečisťuje zahradu. Je to jeho starost. Na druhou stranu, pokud mu větve ze sousedova stromu za plotem třeba stíní okna a jeho to výrazně obtěžuje, pak, pokud souseda upozorní a požádá o nápravu a on tak neučiní, může přiměřeně a šetrně zasáhnout, například inkriminovanou větev uříznout.

Co dodat. Bude snad nový občanský zákoník znamenat konec sousedských sporů? Nebude, věřte mi. Možná byl psán s dobrým záměrem, ale nikdy nezmění subjektivní pohled člověka jako individuality. Existuje jediné řešení, a to je vítězství zdravého rozumu a vzájemné tolerance a úcty. A to není, žel, otázka zákonů nebo nařízení. A ani nový občanský zákoník, jakkoliv má spoustu kladů, toto nevyřeší.
autor: Zdeněk Mikuláš