Otevřený dopis panu K. Schwarzenbergovi

Pane Karle Schwarzenbergu,
 v rozporu s čs. právem oslovován a označován jako kníže,
z toho, co se dozvídám (kromě mnoha jiného a i horšího) o Vašem prohlášení pro rakouský nedělník Presse am Sonntag , že cituji: „U M. Zemana v důsledku životních návyků, (kdy máte na mysli sklony k požívání alkoholu), došlo k neuvěřitelným změnám osobnosti“, se mi dělá nevolno. Je skutečně ubohé a pod lidskou důstojnost sdělovat cizím (rakouským, resp. sudeto-německým ) novinářům o prezidentovi upachtěné a nemorální úvahy, které jsou evidentně na hranici slušnosti, korektnosti, cti a morálky. Vaše upocené, ničím nepodložené úvahy a domněnky, ( mezi lidem se tomu říká žvásty nebo kecy, ten slovník Vám jistě není cizí) zveřejněné v tisku, by za jistých okolností mohly být považovány za trestné jako pomluva a urážka osobnosti. Jen díky velikosti skutečného demokrata, jakým pan prezident Zeman je, mohou být tyto nechutné lži a pomluvy velkoryse přehlíženy. Je mi Vás opravdu líto, že nejste schopen unést realitu z prohrané bitvy o prezidentský stolec, z následné politické situace v ČR, z čehož pramenní totální degradace Vaší „knížecí“ morálky, slušnosti a cti, kterou tak bezostyšně směřujete na hlavu prezidenta Zemana.
 Je až zarážející, jak s Vámi cloumá uražená ješitnost, domýšlivost, nepravdy, falešná neupřímnost a stařecká senilita. Vaše tvrzení, rovnající se ani ne tak spekulativním domněnkám, jako spíše záměrným a cíleným pomluvám, navenek vyslovujete jako fundovaný a zkušený odborník – psycholog, ačkoliv k tomu nemáte žádné lékařské, natož vědecké či jiné podklady, natož vzdělání. Nicméně vydáváte je za své životní zkušenosti! Na jakém základě, jakým právem takto hodnotíte člověka, jehož nejste přítelem, kterého už z principu nemáte rád, natož abyste znal jeho osobní, zdravotní, potažmo psychický stav?
 Zamyslel jste se také sám nad sebou, jaký Vy jste člověk? Vy jste snad bez chyb, nedostatků a co se alkoholu týká, Vy jste snad zapřisáhlý abstinent? Připomenu Vám tedy Váš rozhovor, který jste poskytl jako host Frekvenci 1, kde jste mj. řekl: „ Miloše Zemana považuji za starého borce v politice. Považuji ho za výborného řečníka a oceňuji na něm i to, kolik množství alkoholu snese”. Jedním dechem jste však dodal, že také chlastáte. "Chlastám. Chlastám všechno a nejradši pivo,“ svěřil jste se, pane kníže, Frekvenci 1. Včem tedy vidíte životní návyky (rozuměno na požívání alkoholu) M. Zemana ve srovnání sám se sebou? Notabene, pokud “chlastáte” (a jistě ne jen posledních pár let), pak s ohledem na Vaše stáří (jste cca o 6 let starší než M.Z.) jste na tom s “návyky” stejně, ne-li hůře než Miloš Zeman!
 Vaší snahou není konstatovat zdravotní stav, psychiku a mysl M. Zemana, Vaší snahou je osobu prezidenta Zemana dehonestovat, abyste tím uspokojil své ego, svou poraženeckou mysl a zklamání, že se Vaše osoba nedostala na jeho místo, o které jste tak usiloval, stejně jako zklamání z událostí a skutečností, které z toho vyplynuly. Chápu, že vzhledem k halasné, masmédii a řadou osobností podporované kampani Vaší osobnosti ve volbách na prezidentský post byl neúspěch (porážka) velkým zásahem do Vašeho ega. Do světa hlásáte, jaký jste demokrat, jak to se všemi myslíte dobře, přesto nejste schopen se přenést, jako dospělý, mnoha lidmi mylně považovaný jako zkušený a charakterní člověk přes fakt, že jste byl na hlavu poražen. Kde je Vaše „knížecí“ čest, urozenost, šlechetnost, kde je Váš charakter demokrata?
 Umím si představit zklamání z prohry, byť ne takového rozměru, jako byly první přímé prezidentské volby. Jde (šlo) v nich o mnoho, hlavně však o postavení, moc a především, jako ve Vašem případě o vliv. O peníze Vám ani tak nešlo, těch máte víc než dost (když ne v hotovosti, tak v miliardovém majetku). To, že jste prohrál tyto volby, že jste ztratil to, v co jste nejvíce doufal, tedy vliv a s ním spojené, (pro občany ČR nikterak výhodné) úmysly, Vás zranilo a vykolejilo nejvíc. Z toho pramení i Váš postoj k situaci ve státě, k politice, k Miloši Zemanovi. Nemůžete strávit skutečnost, že M. Zeman dělá opak toho, co byste dělal Vy na jeho místě. To u Vás trvale vyvolává potřebu jeho kritiky, sdělování domněnek a pomluv a to až tak, že neváháte používat stanoviska, hodných ublíženého, či psychicky narušeného člověka.
 S Vašim nejbližším spolubojovníkem M. Kalouskem jste spojeni pupeční šňůrou, kterou putuje výživa do vašich tělesných schránek. Neštěstí je, že výživa jde směrem od Kalouska k Vám. Tan Vás vyživuje a u Vás udržuje vzájemnou konzistenci nepřátelských a škodlivých myšlenek a činů vůči M. Zemanovi a proto se také neštítíte všeho, co může posloužit či lahodit Vašemu (Kalouskovu) egu a poškodit M. Zemana. Proto umanutě melete stejné nesmysly o tom, že cituji: „ Cílem M. Zemana je moc, ne strana. Jako prezident chce vládnout . Moc (podle Zemana) nemá spočívat u nějakého premiéra, který vzešel z parlamentu, ale u něj! Je to začátek prezidentského vládnutí, zneuznání parlamentní demokracie …“ Přání je otcem myšlenky - není to náhodou přesně to, jak byste si sám představoval, co byste sám chtěl dělat, kdybyste se stal (nedej Bože) prezidentem? (Jenom je dost nepochopitelné když M. Kalousek tvrdí, že ČSSD je Zemanova strana a přes kterou chce získat moc a vládnout!)
 Máte nečisté svědomí a tuny másla na hlavě, pane Schwarzenbergu, které se Vám pomalu ale jistě rozpouští, stéká do očí, zatemňuje mysl. Vyslovujete ničím nepodložené dohady a myšlenky, urážíte a pomlouváte hlavu státu. V domnění, že žijete v prostředí demokratického státu, kde si jako (dnes už bývalý) politik můžete dovolit říkat cokoliv, i když to není pravda, ale je to pomluva nebo lež. Nemyslím, že by Vás to ctilo, že by to pozvedlo či posilnilo Vaše ego (případně Vaši TOP 09) na veřejnosti, spíše naopak. Jenže Vaše knížecí nemilost vůči prezidentovi je stejně drzá a urážející i pro všechny občany, kteří rozhodli, kdo bude jejich prezidentem. Že jste se jím nestal Vy, bylo či je neskonalým štěstím. Protože v opačném případě bychom ne jen slyšeli Vaše nechutné řeči, ale co horší, zažívali reálné, občanům, společnosti a státu škodlivé skutky a činy.
 Pane Schwarzenbergu, smiřte se s osudem, který Vás a Vaše spolubojovníky, spolupracovníky, sympatizanty a podporovatele postihl. Za nějaký čas to může být všechno jinak a poražený (stejně jako vítěz) bude někdo jiný. Ale nejspíše to zase nebudete Vy. Smiřte se s tím, že nejlepší léta (zda-li) máte za sebou, neklamte sebe a veřejnost o tom, jak jste zdravý a v jaké jste formě (spánek je sice zdravý, ale ne vždy a a hlavně ne všude). Buďte k sobě kritický a uznejte, že všechno musí jednou skončit a že je to bohužel i Váš případ. Přestaňte se ztrapňovat, přestaňte lhát, pomlouvat, házet špínu na druhé, přestaňte bojovat s větrnými mlýny. Pokud Vám někdo dává naději a povzbuzení, věřte, že jsou na stejném omylu jako Vy když si myslíte, že svým netaktním, neslušným, nemorálním a neférovým jednáním vyhrajete již dávno prohranou válku!
 A nezapomeňte, že (i Vaše) dlouhodobé životní návyky mají (či mohou mít) významný vliv na změnu osobnosti! Nerad se mýlím, ale nemůže to být i Váš případ?
 Končím s pozdravem „ I pravá konzerva se časem skazí“
autor: Jiří Baťa

pokračujte dále:

To Česko musí být plné radikálů. Odkud se berou?

Podle novinových zpráv to vypadá tak, že Česko je jinak klidná země, pouze nespokojení a provokativní radikálové narušují poklidný život sociálně slabých, kteří se dnes už bojí vycházet na ulici. Jako konzument pouze novinových zpráv se ptám, je to pravda?

Mnozí vědí, že v Čechách nežiji, nedovedu si tedy představit jak to vlastně vypadalo, nemohu si ani věci ověřit, jak se říká na místě. Závisím pouze na tom, co si přečtu na internetu. A čeho se dočítám zní jako jednotná fronta, noviny proti radikálům. Noviny na straně policie, noviny na straně „sociálně slabých“, noviny které nikdy neřeknou o koho se jedná, když popisují kriminalitu. Noviny tedy, zdá se, zkreslují situaci (nebo říkají pravdu?) a světu tak dávají „jídlo“ zatrpklé chuti. To vyplývá ze všech článků. Ani Lidovky, ani Idnes, nikdo nevysvětlí kdo tihle radikálové jsou a proč se vlastně bouří? Romové viditelně chtějí, podle novin, žít klidně a v dobrých sousedských vztazích se zbytkem národa. Kde je tedy problém? Kdo jej vyvolává? Kde je ten zakopaný pes?

Neříkám, že by novináři měli krýt kriminalitu nebo výstřední chování těch, které nazývají radikálové. Ovšem slovo radikál se užívá dnes už tak volně, jako se kdysi užívalo slovo chuligán. Když se někde něco dělo, byli za tím chuligáni a šmitec.  Lidé kteří se jakkoliv bouřili byli jednoznačně hozeni do pytle s nápisem „chuligán“. Jeden pak nevěděl kdo vlastně takový chuligán je takže nezbylo, než novinářům věřit. Takové masové označení nespokojených občanů dává situaci úplně jinou šťávu. A příchuť.

Články se hemží těmito slovy, všeobecně se popisuje kolik „radikálů“ se sešlo v Ostravě, kolik v Duchcově, kolik v Brně. Nikdo neudělal rozhovor z někým, koho označili za radikála. Nikdo jim nedal slovo, nenechal je vysvětlit o co jim vlastně jde. Nevidím jediný obrázek, jasně ukazující davy radikálů. Jen sem tam něco, ale ne v širokém záběru. Proč? Podle novin, samozřejmě těmto lidem jde o vyvolávání nespokojenosti, sociálního rozvratu a jiné výrazy svědčící o „nepřízpůsobilosti“ nespokojených.

Na druhé straně článek na příklad v Novinky.cz popisuje mírumilovné shromáždění Romů. Slovo Rom tu napíší, neboť nejde o zakrývání pravdy, ale o příklad, jak se mají davy chovat. Tedy toto shromáždění proběhlo poklidně a po nějaké době se lidé začali rozcházet. Policie tohle shromáždění zvladla bez incidentu. To byl ten účel. Protestovat mírumilovně. Příkladné chování občana. Tak by to mělo být. Ale není to taktika „obětí“ oné neurčené diskriminace? Na denmonstracích se chovat poslušně, až příkladně, ale bez kamer a novinářů to pak lidem osolit? Nevím, pouze spekuluji.

Ve stejnou dobu prý, na jiném konci Ostravy se sešlo 600 až 800 pravicových extrémistů a tam už to neprobíhalo podle pravidel slušnosti, jako to bylo v případě shormáždění mírumilovných cigánů. Tam nastal problém. Extrémisté prý použili zbraně které měli u sebe a střetli se s těžkooděnci kde policie nakonec vyhrála, (dobro vždy musí zvítězit nad zlem) a zadrželi jich asi 60. Zranění ale, které utrpěli radikálové, nebylo zaviněno zásahem policie, jak informoval nějaký Kužel, ale kameny a láhvemi létající při střetu s policií. Tedy policisté byli velmi ohleduplní, radikálové se zranili sami. No dejme tomu. Ovšem hned zde si odporují. Napsali, že policie prohlížela auta všech potenciálních účastníků protestů a zadržela i zbraně. Odkud se tedy další zbraně vynořily. Že by policisté nenašli ten zbytek? I to může být pravda, jak je v té pohádce.

Zahraniční pozorovatel a konzument napsaného slova tak musí zaujat a to ať chce, nebo nechce, pozici novin. Nedozví se detalily, slovo radikál nezní moc hezky, klidní cigáni, kteří jsou bezdůvodně napadani extrémisty a rasisty mají zájem na soudržnosti a pokoji v komunitách.....co si z toho má člověk vybrat?

Kdybych nic o Česku nevěděl a věřil pouze novinám tak tohle. V Česku žije menšina lidí, zvaných Romové. Mírumilovní  lidé, kteří nemají to štěstí jako bílí Češi. Nemají totiž práci, ač se ji snaží hledat, leč často bezúspěšně. Nebo skoro vždy beúspěšně? Za to jsou neustále šikanováni ze strany nezpřizpůsobivých občanů, což se dá označit za rasismus, neboť jiné důvody ani tihle lidé nemohou mít. Určitou roli v tom hraje masová závist, která neoprávněně kritizuje, že Rom je na podpoře a oni musí pracovat. Ale co mají dělat, když pro ně práce není, ptá se mezi řádky poctivý novinář, oddaný svému řemeslu? Někdo jim musí pomoct. Tak dobrotivý stát pomáhá jak to jde. Je na tom něco divného v sociálním státě, kde tento „viditelný vnitrostátní pořádek“ zařazuje celý stát do seznamu zemí, které ohleduplně plní potřeby všech svých občanů?

Příklad je hned zde. Romové se sejdou na demostraci, v tomto případě jich bylo asi 600. Poklidně provolávají hesla, vyzývající národ s soudržnosti a míru. Shromáždění je bezproblémové, zásahy policie nejsou třeba.

Pak přijde na radikály. Tam musí těžkooděnci, hází se láhve, kameny a kusy dřeva, provolávají se nenávistné hesla, propagující nepokoj, rasizmus a nesnášenlivost. Bílí rasisté se ukazují jako nepřízpusobivé elementy české společenské sféry. Policie musí zasáhnout, ty nejradikálnější zadržet, dát do vězení a udělat pořádek. Musí chránit holé životy mírumilovných Romů, kteří se nestačí divit, odkud přichází tolik nenávisti.“Vždyť my jsme také lidé, zasloužíme si stejný respekt jako vy, bílí.“

Takový dojem nabyde zahraniční čtenář, který neví která bije. Ano. Takto se představuje Česko cizině. Tak nevím, mám věřit novinám a nehledat jiná vysvětlení, nebo blogerům, kteří dost možná rozrývají poklidnost státu? Jeden by se z toho po..no poskvrnil, při nejmenším. A život běží tak rychle, nedá se zastavit. Kde bude Česká země za 5 let, za 10? A ve stejnou dobu se tamní politici zajímají jak si získat hlasy pro svoje kandidáty. Není to paradox? Nikdo se nevyjadřuje k situaci V Ostravě, v Duchcově, V Budějovicích...ani nápad. Na vrchních místech teď jde o co? No jde o to, kdo bude mít moc. O to se musí usilovat. Problémy radikálů a slušné cigánské komunity se nesmí na volebních programech objevit ani náhodou. Jaká tohle je úžasná země. Praotec Čech by zaplakal.
autor: Frank Krejčí

Okupace Československa byla ukázkou slabosti a zbabělosti bolševiků

Ač jsem typickým produktem pražského jara 1968, narodil jsem se už v okupované zemi. Způsob jakým bolševici z Kremlu ukončili pozoruhodný proces humanizace totality v Československu v srpnu 1968 byl jednoznačně důkazem zákeřnosti, slabosti a zloby bolševického režimu. Také to byla v ruském bolševickém podání, pěkná ukázka starého carského imperialismu. Bolševici v oblasti zahraniční politiky na tradici carského imperialismu zdatně navázali. Napomohl jim i Leninův šílený ekonomický systém okopírovaný z válečného, plánovaného hospodářství Německa a Rakouska v období první světové války.

Nesmyslný důraz na zbrojní a těžkou, vojenskou výrobu s potlačením lehkého a spotřebního průmyslu, i v době míru umožňoval zahraniční politice orientovat se na plnění imperiálních cílů. Rozšiřování teritoria ruského impéria o nová dobytá území byl hlavní doktrínou vojenské i zahraniční politiky bolševického státu.

Okupace pobaltských republik a připojení jejich území k Sovětskému svazu, válka s Finskem a obrovské územní ztráty tohoto malého a statečného státu ještě v roce 1939 jsou důkazem arogantní rozpínavosti bolševiků. Stejně jako pozdější ukázka pragmatismu sovětské zahraniční politiky, smlouva s Hitlerovským Německem a následný územní zisk obrovské části Polska. Masakr polských důstojníků v Katyni byl jen potvrzením perverznosti totalitního stalinského režimu. Jednotky NKVD, pohrobci Čeky a předchůdci KGB se na dobytých územích chovaly se stejnou krutostí a arogancí jako později jednotky SS na dobytých územích Sovětského Svazu.


Nacisté ve své nadutosti v roce 1941 propásli historickou šanci na vítězství. Na nedávno Rudou armádou okupovaných územích byly německé jednotky vítány jako osvoboditelé. Kdyby Hitler využil nečekaného spojenectví mohl dostat Stalinova ruského, imperiálního medvěda na lopatky. Také tzv.velké vítězství Rudé armády je přeceňováno. Po nesmyslné Stalinově čistce v důstojnickém sboru Rudé armády zůstal ve vedení těchto vojsk slabý podprůměr důstojníků a generálů.

Rudá armáda sice v posledních necelých dvou letech války vítězila, ale za cenu neuvěřitelných lidských a materiálních ztrát. Byli to vězni z gulagů, kteří v prvním sledu sloužili jako potrava pro nacistická děla a kulomety. Zpět to nešlo, protože tam už byla přehradná palba vlastních sovětských politruků, kteří bez slitování vraždili své vojáky. Způsob jakým Stalin nechal vykrvácet Varšavské povstání byl jen pokračováním imperiální politiky Ruska. Stejně jako chování sovětských vojáků na dobytých územích.

Po bolševickém převratu v Československu to byli sovětští poradci, kteří organizovali státní teror a justiční zločiny. Slabost a zbabělost bolševické tyranie a její příznaky se opakovaly stále častěji. Maďarské události jasně ukázaly hrůznost bolševického režimu. Ukázaly jeho pravou imperiální povahu. Nešlo o žádný socialismus či dokonce komunismus. V Maďarsku byl režim, kde majitele továren jen vystřídali členové politbyra všemocné státostrany, nazván příhodně státní kapitalismus. Rozhodně nešlo o žádnou diktaturu proletariátu. Naopak. Proletariát přišel i o ta poslední sociální práva za která bojoval posledních sto let. A upadl do skutečného otroctví.

Stavba berlínské zdi byla jen dalším důkazem bezradnosti a slabosti bolševického režimu. Okupace Československa jasně ukázala, že tento zrůdný režim nelze zevnitř jakkoliv reformovat. Zbabělé, násilné a naprosto zbytečné obsazení suverénního a je třeba jasně říct, že do té doby naprosto loajálního Československa byla předsmrtná křeč Sovětského Ruska. Dalšími kamínky, které potvrdily smrt bolševické totality byla Helsinská konference a na mi navazující Charta 77 a její obdoby v jiných státech. Zvolení polského papeže. Vznik a činnost prvního nezávislého odborového svazu Solidarita, smrt starců v sovětském politbyru nástup Gorbačova. To už ale bylo na reformy pozdě.

Chtěl bych vyjádřit hlubokou úctu především obětem zbabělé ukázky ruského imperialismu. A vzdát čest i osmi statečným Rusům a Ruskám, kteří po okupaci Československa veřejně na Rudém náměstí odsoudili tento podlý čin vlastní vlády. Věděli, že je vězení za jejich statečný občanský postoj, nemine. Skutečný hrdina je vždy ten, který se sice bojí, ale stejně svůj čin vykoná! A i když tento symbolický protest osmi spravedlivých mužů a žen nevykoupí zločiny okupace, přesto je důkazem existence ruského svědomí, vzdoru a touhy po skutečné svobodě! A inspirací pro současný boj proti dnešní Putinově diktatuře.
autor: Jaroslav Janota