Co s mladistvými vrahy? Odsoudit a zavřít!

ilustrační foto

Máme nejnovější případ mladistvého vraha. Čtrnáctiletý zavraždil o rok staršího chlapce na Hodonínsku.

Policie vzhledem k věku pachatele podrobnosti tají. Vrah byl dopaden po dvou týdnech a pro svůj věk není trestně odpovědný. Bude ho soudit soud pro mládež a může mu maximálně uložit výchocné opatření. jinými slovy, dostane se do zařízení, kterém se všeobecně říká "pasťák". Bez záznamu v rejstříku trestů.

V osmnácti letech bude vrah propuštěn a bude "čistý". Za tu dobu se naučí to, co ještě nedokázal a společnost bude mít na starosti dalšího člověka, který pro ni znamená spíše záporný přínos. Co s takovými delikventy?

O tom, zda je někdo trestně odpovědný rozhoduje byť jen jediný den. Představme si, že by vraždil den pžřed svými patnáctinami. Podle zákona není trestně odpovědný a rozhodne o tom pouhých 24 hodin života. Na všechny pak může dělat dlouhý nos, protože se vyhnul pro něj horší variantě.

Není to tak dávno, kdy jsme zažili obdobný případ. Tehdy parta jedenácti až čtrnáctiletých dětí ubodala důchodkyni nůžkami. Skončili v diagnostickém ústavu (pasťáku) a v osmnácti vyšli ven s čistým trestním rejstříkem. trest si de facto odnesl jen otec jednoho z kluků za organizaci.

před poměrně nedávnou dobou rozbouřil veřejné mínění případ dvou romských kluků, kteří znásilnili, čtyři hodiny mučili a téměř ubili v Krupce dvanáctiletého Patrika. Jaký trest dostali? Sama žalobkyně se odvolala proti rozsudku, protože trest se jí zdál příliš vysoký. Starší z útočníků, sedmnáctiletý slabomyslný Cikán, nakonec dostal pět let místo původních deseti.

Mladšímu se nestalo nic, protože mu ještě nebylo patnáct. Skončil v "pasťáku", odkud jedenáctkrát utekl. Teprve po posledním útěku se dostal do vazby a hrozí mu za útěky rok ve vězení za maření úředního rozhodnutí. Celkem pohoda, ne?

Vraťme se trochu do historie. Píše se rok 1993. Naší společnost stále zajímá rozdělení státu, ke kterému došlo před nějakými šesti týdny. Objevuje se zpráva z Anglie, kdy dva desetiletí kluci odvedli ze supermarketu dvouletého klučinu.

Desetiletí vrazi umlátili svou oběť, která se jim nemohla nijak bránit kusy cihel a železnými tyčemi. Tělíčko oběti pak pohodili na železniční trať, v jejíž blízkosti bylo po dvou dnech nalezeno. Britský soud uznal obě vražedné děti za natolik staré, aby mohly rozeznat dobro od zla.

Tehdy soudce řekl velice zajímavou větu. "Byli dost staří na to, aby vraždili. Jsou dost staří na to, aby byli za to souzeni." Stanuli před soudem s dospělými a původní trest zněl na osm let. tehdejší britský ministr spravedlnosti nechal trest zvýšit na patnáct let.

V roce 2000 rozhodl předseda Nejvyššího soudu v zemi na základě rozsudku soudu pro lidská práva, že platí původní osmiletý trest. Oba se dostali na svobodu v osmnácti letech. Byla jim změněna identita a jsou pod neustálým dohledem.

Jeden z nich skončil před časem ve vězení za šíření pornografie. Byl to ten, který byl v době spáchání hrůzného činu tím méně problematickým. Po svém propuštění měl problény s drogami a alkoholem. Nakonec udal sám sebe ze strachu, že bude jeho změněná identita vyzrazena.

Před čtyřmi lety dva desetiletí kluci v Anglii znásilnili osmiletou dívku. I oni skončili před soudem. Jen pár měsíců předtím se trojice školáků, kterým nebylo ani deset let pokusilo oběsit sedmiletého kluka. Jak dopadli oni není známo, ale pravděpodobně byli souzeni za pokus o vraždu.

Jejich sedmileté oběti se podařilo jen zázrakem přežít. Po několikaminutovém boji o život smyčka povolila. V Británii na to jdou poměrně zostra. A mám za to, že je to celkem v pořádku. Vždyť desetileté dítě musí vědět, že někoho zabít rozhodně není dobrem.

Beru v potaz, že takové děti mohou být ovlivněny filmy nebo počítačovými hrami, nicméně britská justice se k tomu staví rázně. Přesně podle onoho dvacet let starého případu. Jsi dost starý na vraždu? Tak jsi také dost starý na soud a vězení.

U nás se hraje na hranici patnácti let. V něčem to dobré je, ve většině případů už ne. Jisté skupiny obyvatelstva využívají nezletilosti svých dětí a posílají je krást, loupit a přepadat lidi. Určitě by měla být hranice trestní odpovědnosti snížena.

Mělo by se to posuzovat individuálně, ale myslím si, že většina mladistvých pachatelů a delikventů moc dobře ví, že to co provádějí rozhodně není správné. Vina je určitě i na rodičích, kteří je leckdy k takovému konání vedou úmyslně.

Pro vrahy bych hranici trestní odpovědnosti zrušil úplně. Klidně si ve vězení shnij. Vzal jsi někomu život, nikdo s tebou nebude mít soucit tak, jako jsi ho neměl ty. Posílají rodiče děti krást? Tak bych potrestal nejen zlodějíčky, ale hlavně rodiče.

Možná jsou má slova tvrdá. Celý život jsem se snažil ze svých dětí vychovat slušné lidi. S trochou neskromnosti mohu říct, že se mi to povedlo. Nekradou, nikoho nevraždí, snaží se pracovat podle svých možností, jsou slušní.

Určitě se na mě vrhnou lidskoprávní zastánci. Jim bychvzkázal pouze jediné. Pokud by takový čtrnáctiletý smrad zabil vaši matku, babičku nebo potomka, byli byste mezi prvními, kdo by volal po trestu smrti. Jsou dost staří na zločin? Pak jsou dost staří na to, aby absolvovali kriminál.

autor: Rudolf Polanecký

pokračujte dále:

Kdo, co? Úplatek – Komu, čemu? Politikovi

Korupce. V poslední době až přehnaně moc skloňovaný výraz. Termín, který vešel do vědomí lidí zejména díky nejvyšším kruhům domácí politiky. Podle některých možná příčina stále se zhoršující situace v této zemi. Je však korupce lokálním personálním problémem pouze těch pár stovek mocných, kteří mají přístup ke státním a evropským penězům?

O úplatkářství a jeho všemožných odrůdách víme, jak se zdá, velmi mnoho. O korupci nemluví jen věčně breptající hospodští vysedávači. Řeší se téměř všude a státní aparát, ať už jakkoliv kvalitně či nekvalitně, se ji snaží potírat a stíhat. Ačkoliv podle nedávné „kauzy Nagyová“, kdy NSS udělal ohledně definice imunity nesmyslný krok zpět, to tak třeba vypadat nemusí.

Kde je však příčina onoho destruktivního problému? Pamatuji si jednu zajímavou definici korupce:  „Korupce je mravním selháním jednotlivců, na které doplácíme všichni.“ Pokud bychom se řídili tímto výrokem, museli bychom považovat úplatkářství za individuální problém jedinců. Tím bezpochyby může být, avšak většina individuálních problémů má původ právě v celé společnosti. Problém korupce proto považuji za problém sociální, tedy problém celé společnosti. Stačí se podívat skrz na skrz naši republikou a známky ilegálního chování najdeme snad všude. V každé profesi se nějakým způsobem krade či určitým způsobem ohýbá zákon. Neškatulkujme tedy uplácení do vlastního šuplíku, podívejme se na něj s nadhledem a berme jej jako jakoukoliv jinou ilegální činnost. I když se v tomto případě dotýká nás všech, jelikož se jedná o peníze státu, z principiálního hlediska je to stejné jako daňový únik podnikatele či dovoz kradeného auta mechanikem.

Korupci rozhodně neobhajuji a ani ji nijak neschvaluji. Ale hoď kamenem ty, kdož jsi bez viny. Možná je ono snažení o „nahrabání si“ jenom postkomunistickým pozůstatkem ve společnosti, možná jsme holt jako Češi jen morálně zkaženým národem. Rozhodně se však nechovejme pokrytecky a zamysleme se nad tím, jak bychom se asi zachovali, kdyby nám někdo nabídl „krabici bílého se sedmi“ jen za to, že zakázku dostane zrovna a právě tahle firma.

Pokud chceme úplatkářství a jinou formu korupce kritizovat, měli bychom začít u sebe. Kritika by totiž měla být v první řadě legitimní.

autor: Tomáš Kalenský

pokračujte dále:

Je Miloš Zeman již alkoholikem nebo jen alkoholistou?

Toť otázka, kterou se pokusím vyřešit. Nejprve však ke slovu „alkoholista“. Před padesáti lety jsme na průmyslovce měli skvělé učitele. Pana profesora Wernera na češtinu, paní profesorku Pírkovou na matematiku a nesmím zapomenout na naši skvělou třídní Evu F. která tehdy byla tak mladá, že jsme do ní byli všichni zamilovaní.

Paní profesorka Pírková byla skvělá a učila nás jiné věci než triviální kupecké počty, že když je útrata 240,- , já dám stravenky v hodnotě 80,- (2x40,- Kč), zbývá zaplatit 160,- Kč a pokud platím „litrem“, tak mám dostat nazpět 840,- a nikoli 820,-.

Ovšem, každý se může mýlit a tak i já jsem se přepsal resp. přepočítal, když jsem v roce 1968 dotyčného o 10 let oproti mně zestárl a v roce 2013 o 10 let oproti mně omladil. To je ovšem voda na mlýn postpubertální partě blbečků, kteří si říkají StB-Hunter a ty své nesmysly již více než pět let zvracejí na Internet.

„Pět let zvracejí na Internet“ To by byl hezký rým, že? Třeba pro nějakou undergroundovou kapelu jako „Elastičtí magoři of the Moon“, že?

Nicméně, pan profesor Werner nás, kromě jiného, učil také o „puristech jazyka českého“. Byla to taková skupinka rádoby vlastenců, kteří chtěli mít češtinu čistou, oproštěnou od německých vlivů a tak například zavrhovali slovo kapesník, protože to opravdu svojí tvorbou připomíná německý Taschentuch a navrhovali slovo „čistonosoplena“.

Dalšími „vynálezy“ byly třeba "chramostejl" místo králíka nebo "skokotnosta" místo tanečního mistra. A v tomto ducha lze bez uzardění začít používat slovo alkoholista. Je to slovo odvozené od slova automobilista, což značí člověka, který v širším slova smyslu automobil používá a v tom užším ho přímo vlastní.

A s alkoholem to je podobně, ale ne stejně. Samozřejmě, málokdo pije kradený alkohol, ale jde o vazbu opačnou, zda alkohol člověka vlastní nebo ne. Pokud alkohol ještě člověka zcela nevlastní, tak je alkoholistou, jinými slovy pijanem. Pokud ale alkohol člověka již zcela vlastní, pak je alkoholikem. Z okruhu svých známých znám dva, kteří již alkoholu podlehli.

Nikoli tak, že by byli pod kytkami, ale už si nesmějí ani sosnout. Jsou to tzv. „Teatotáleři“ česky řečeno dočasně vyléčení, alkohol nepijící alkoholici. A to slovo „dočasně“ bych vypíchl a třikrát podtrhl.

A jak do toho všeho zapadá prezident Zeman? Určitě je pijanem. Ale jaký je jeho stupeň závislosti na alkoholu neumím posoudit. Měl jsem holandského kamaráda, jmenoval se Franta Labuť (samozřejmě nizozemsky) a ten opravdu chlastal první ligu. Z PZO Pragent mi volal bývalý šéf PZO Kovo „Inženýre, neposílej mi sem lidi co si ráno čistí zuby vodkou.

Myslím, že v tomto stádiu se prezident Zeman nenachází a zatím nevím ani o jednom jeho extempore, kdy by byl opravdu opilý. Ano, po volbě prezidentem upito měl, ale do televize trefil a slova nepletl. A u těch klenotů? Muž rok před sedmdesátkou, který se zvýšenou teplotou stojí hodinu někde v chladu, má nárok na ty zpomalené pohyby, které předvedl.

A hlavně a především, Zeman je podobná povaha jako já. Rád se nad lidi vyvyšuje, rád je poučuje a rád se vytahuje. A neustálé vytahování se, jak je dobrý v pití alkoholu, ho dostihlo stejně jako moje chvástání, jak jsem býval dobrý za volantem, v posteli nebo jak mám silný vůz. To lidi opravdu špatně snáší a na autora takovýchto žvástů prskají. Ale asi jsme oba nenapravitelní.

autor: Jiří Hermánek

pokračujte dále: